Spousta fyzikálních jevů kolem nás je tak neobvyklých, že se s nimi lidé nesetkají po celý svůj život. A ti, kteří se s nimi naopak mají možnost setkat, jsou z nich tak překvapení, že si je často neumí vysvětlit. Tak vznikají nejčastěji různé báchorky, příběhy o ufonech a případy později plnící ordinace psychiatrů. Přitom stačí někdy tak málo, jako zajímat se o to, co se kolem nás děje a jak to vlastně funguje. Jedním z nejzajímavějších a také nejvzácnějších optických jevů způsobených lomem světla je zelený paprsek.

Slyšeli jsme a četli o tom mnohokrát. Po nekonečné poušti jde karavana, když se najednou v dálce objeví oáza. Palmy, budovy, studny - vše je tak, jak má být. Nadarmo se však lidé v karavaně těší, pozorovaná oáza je pouze fata morgánou. A přestože karavana postupuje k oáze, ta je stále stejně daleko, a po čase se ztratí úplně. V čem spočívá podstata tohoto úkazu? Je to jen přelud? Pokud ne, proč bývá fatamorgána obvykle pozorovaná v pouštích? Je možné ji vidět i jinde?

Dnešní vánoční večer je jako stvořený pro hru se světlem svíčky. Až budete mít dnes snězenu štědrovečerní večeři a budete netrpělivě čekat, až vás Ježíšek pozve od stolu ke stromečku k dárkům, můžete si mezitím zahrát se stíny svých rukou.

Mnozí fyzikové nás utvrzovali v tom, že světlo se ve vakuu šíří rychlostí 299 792 458 metrů za sekundu a že to nemůže být rychleji, nebo pomaleji. Fyzička Lene Hau z Harvardu to ale již v roce 1998 vyvrátila a ve shlucích atomů sodíku ve vakuu zpomalila světlo na rychlost cyklisty. Dva roky poté zase přišla s tím, že už světlo zastavila zcela. To už jí vyneslo udělení profesury na Harvardu.

Před 400 lety, 2. října roku 1608, podal Holanďan Hans Lippershey žádost o první patent dalekohledu v historii. Už v rukopise z roku 1289 z Florencie se ale popisují čočky, které pomáhaly hlavně starším lidem číst. Šlo v podstatě o náhražku brýlí. Dále v 16. století použil Ital Giovanni Rucellai duté zrcadlo ke zkoumání včel. Vynálezci tak byli od sestrojení dalekohledu pouze krůček již delší dobu. Proto je s podivem, že se dalekohled nepodařilo vynalézt dříve, než kolem počátku 17. století. Jaký byl příběh vynalezení dalekohledu a hlavně co bránilo tehdejším vynálezcům sestrojit dalekohled?

Anglický fyzik Thomas Young předvedl svůj pokus (Youngův experiment) veřejně v Londýně v roce 1801. Do zatemněné místnosti přicházelo sluneční světlo úzkou štěrbinou, které pak bylo rozděleno do dvou svazků paprsků pomocí dvojice štěrbin (dvojštěrbina) v malé vzájemné vzdálenosti.

Polarizované světlo od světla přirozeného nijak svým okem nerozpoznáme. K tomu abychom určili orientaci roviny polarizovaného světla musíme mít zařízení zvané analyzátor. Ten je tvořen materiálem (na videu ty dvě plastové fólie), který propouští světlo jen s určitou orientací kmitové roviny.

Překáží vám brýle a vadí vám oční čočky? Pak je tu pro vás možnost operace oka laserem. Víte do čeho jdete?