V parku milotického zámku nacházejícího se asi 12 km severně od Hodonína najdete zajímavý fyzikální exponát. Nenápadný dřevěný domeček má na své bílé stěně nápis Camera Obscura. Po mnoha stěhováních byl tento domeček usazen v rohu parku tak, aby nepřekážel turistům, kteří si chtějí vyfotit boční stranu zámku. Často však mnozí fotografující neví, že právě v tomto domečku pořídí v dnešní digitální době zajímavou fotografii zámku a ještě pochopí princip optického zobrazení ve fotoaparátu.

Řada lidí kompenzuje svůj špatný zrak jednoohniskovými brýlemi. Jsou -li krátkozrací, pak potřebují brýle s rozptylkami, aby ostře viděli vzdálené objekty. Menší skupina lidí je dalekozrakých. Tito vidí dobře do dálky, ale aby si pohodlně přečetli text v knížce, potřebují v brýlích spojky. Přibližně po 45. roku věku však začíná mít oko akomodační problémy a začíná nezaostřovat  při čtení. Jde o věkem přirozený proces, který bychom neměli zaměňovat s předchozími refrakčními poruchami. Tato vada se nevhodně označuje jako stařecká vetchozrakost, lékaři ji odborně nazývají jako presbyopie. Příčinou bývá kromě únavy akomodačních svalů také i změna pružnosti oční čočky, která mění svou optickou mohutnost. Usazují se v ní látky bílkovinné povahy, které pružnost čočky snižují. Pro mnohé lidi vyvstává nutnost používání dvou brýlí: na blízko a do dálky. Nebo to lze řešit i jinak – multifokálními skly.

V zelených rostlinách probíhá neustále biochemický proces zvaný fotosyntéza. Rostlina při něm přijímá energii prostřednictvím fotonů slunečního světla a přeměňuje ji na chemickou energii v podobě energeticky bohatých sloučenin, jako jsou například cukry.  Rostliny z ovzduší přijímají vodu a oxid uhličitý, které prostřednictvím chloroplastů a dalších organismů složitým a komplikovaným způsobem přeměňují na kyslík, který vydechují do ovzduší. Absorbování slunečního záření zajišťuje chlorofyl – barvivo obsažené v zelených rostlinách, které jim propůjčuje svou barvu. Co však rostliny dělají s přebytkem slunečního záření?

Index lomu látky je měřítkem toho, jak rychle se pohybuje světlo v materiálu, když přechází z jedné látky do druhé. Jde o poměr rychlosti světla ve vakuu a rychlosti světla v daném prostředí. Při přechodu světla z opticky hustšího prostředí o větším indexu lomu do opticky řidšího s menším indexem lomu, se paprsek světla láme směrem od kolmice. Naopak při přechodu z prostředí opticky řidšího prostředí do prostředí opticky hustšího dochází k lomu ke kolmici. S indexem lomu jdou provádět zajímavé pokusy.

Nedávno se internetem šířil snímek šatů, které si vyfotila jednadvacetiletá Caitlin McNeillová. Na fotografii se její šaty jedné skupině lidí jeví v barevné kombinaci bílo-zlaté, zatímco druhá skupina lidí je přesvědčena o modro-černé kombinaci.  Na její nekvalitní fotografii se se skutečně jevily šaty bílo-zlaté, na jiných snímcích stejných šatů však šlo o modro černou kombinaci. Co způsobilo tento optický klam?

Částečné zatmění Slunce bylo dnes díky výbornému počasí krásně pozorovatelné z celého našeho území. I když nebylo úplné, přineslo celou řadu zajímavých zjištění.  Téměř 70 % zakrytí slunečního kotouče způsobilo podle našich školních měření pokles intenzity slunečního záření z 35 luxů až na 15 luxů. To že se setmělo, bylo viditelné i pouhým okem na okolní přírodě, která ztrácela barvy a začala získávat olovnatý nádech. Reagovali na to zejména svým zvýšeným řevem v parku právě hnízdící ptáci. Citelné však bylo ochlazení během největší fáze částečného zatmění. Teplota postupně klesla z 8,3° C až na 7,6 °C. Pocitově to bylo na přímém slunci hodně znát, že teplota neroste, ale postupně klesá. Ale největší překvapení přinesl cedník.

Zlaté prasátko patří v některých domácnostech k vánočním tradicím, které mají inspirovat především děti k dodržování štědrovečerního půstu. Kdo totiž vydrží celý Štědrý den se postit, uvidí navečer jako odměnu za své odříkání pověstné zlaté prasátko. My na své "barevné prasátko" čekáme i v jiné dny v roce, ale zrovna na Štědrý den se nám jej znovu podařilo uvidět.

Halové jevy v atmosféře patří mezi optické jevy (fotometeory), které vznikají na ledových krystalcích za pomocí lomu nebo odrazu světla a projevují se jako kruhy, oblouky, sloupy či skvrny. Svůj název dostaly z řeckého halos - znamenající prstenec, neboť se nimi zabýval už ve 4. století př. n. l. Aristoteles. Fyzikálně je vysvětlil v 17. století francouzský filozof, matematik a fyzik René Descartes. První ucelená teorie halových jevů pochází od francouzského fyzika Edme Mariotta.  

Vědci ze Stanfordovy univerzity připravili pro země "třetího světa" jednoduchý a cenově dostupný mikroskop. Do 130 zemí světa zašlou během tohoto roku všem zaregistrovaným zájemcům jednoduchý skládací mikroskop Foldscope. Poskládají si jej podle obrázkového návodu z barevného kartonu papíru, podobně jako origami. Vědci tak otestují svůj vynález na spoustě praktických situací, kterými mikroskop vystaví jej nápadití uživatelé. Pokud se nápad osvědčí, dokážu si představit, že jej v budoucnu mohou distribuovat v rámci svého marketingu různé firmy v podobě papírového balení svých produktů.

Klasické žárovky s vyšším příkonem (měřeným ve wattech) jsou z rozhodnutí bruselských úředníků postupně vytlačovány z běžného prodeje – tedy pokud si zrovna nechcete koupit "tepelnou kouli". Nahradily je kompaktní "spořivé" zářivky a zejména LED diody. Při nahrazování starších světelných zdrojů novými, dělá lidem problém výběr podle počtu wattů, které mají nové zdroje nadsazený proti starším typů (např. 11 W úsporka má svítit jako 60 W žárovka). Pokud se nechceme spoléhat pouze na watty, můžeme porovnat světelný tok, který bývá na obalu světelného zdroje uváděn v lumenech.