Světlo překvapuje fyziky stále více avíce. Nestačí, že má částicovou i vlnovou povahu a že se dokonce ohýbá. Podle studie uveřejněné v časopise Nature Physics  se jeho světelné paprsky dají zakroutit tak, že vznikne uzel. Významný počin svazování světla do uzlů bylo dosaženo zatím teoretickou cestou týmem fyziků pracujícím na univerzitách v Bristolu, Glasgowu a Southamptonu. Pochopení, jak ovládat světlo tímto způsobem má významné důsledky pro laserové technologie používané v širokém spektru odvětví.

Zajímavým světelným zdrojem jsou dnes svítící tyčinky lightsticky, které jsou doplňkem vybavení pro cestovatele, horolezce, trampy, rybáře, na různé párty či pro potápěče. Jsou vidět na vzdálenost až 500 metrů, používají se i pod vodou. Lightstick je plastová tuba, která obsahuje v sobě skleněnou ampulku. Při použití lightstick jednoduše  ohnete, čímž se rozlomí skleněná ampulka. Tato aktivace umožní kapalinám, které byly uvnitř skleněné ampulky, smísit se s těmi, které jsou v plastové trubičce. Jakmile se látky smísí, přichází na řadu chemická reakce, která způsobí uvolnění světla a lightstick svítí.

Poslední dobou se na noční obloze objevují zajímavé optické jevy. Svědčí tomu netradiční zimní počasí a vhodná fáze Měsíce. Astronomové a další noční pozorovatelé oblohy spatřili v uplynulých dnech poměrně efektní měsíční hala. To nejkrásnější bylo ke sledování v neděli 27. prosince večer.

Na noční obloze nás udivují mnohé zajímavé optické úkazy. Astronomové by nám mohli vyprávět. Kromě těch přirozených úkazů jsme často svědky neobvyklých jevů, které mají svůj původ především v nejrůznějších lidských aktivitách. Nějaké laserové divadlo, které promítají do nízké oblačnosti třeba diskotéky je však slabým odvarem úkazu, který mohli ve středu 9. 12. 2009 ráno pozorovat zejména obyvatelé Norska. Odtud se do světa šířily především zprávy o neidentifikovatelném létajícím objektu UFO. Co tedy způsobilo zděšení Norů?

V optice při odvození zákona odrazu nebo Snellova zákona lomu se využívá Fermatův princip. Francouzského matematika Pierra de Fermat někdy kolem roku 1657 napadlo místo dráhy, kterou světelný paprsek urazí, uvažovat nad časem, jenž mu daná trajektorie zabere, a vyslovil slavný princip nejkratšího času, dnes známý také jako Fermatův princip: Světlo se v prostoru šíří z jednoho bodu do druhého po takové dráze, aby doba potřebná k proběhnutí této dráhy nabývala co nejmenší hodnotu. Tento princip často využíváme nejenom v optice, ale i v dalších příkladech.

Při pozorování ze zemského povrchu lze pozorovat duhu jen jako neúplný kruh. Celistvý duhový kruh by mohl být vidět z velmi vysoké věže nebo letadla. A to se právě podařilo zachytit cestujícím thajských aerolinií Thai Airways z okýnka letadla. Vyfotografovali duhu, která byla velmi dobře viditelná vzhledem k tomu, že na jejím pozadí byla poměrně hustá oblačnost. Slabý stín, který je uprostřed duhy vidět, patří letadlu, jehož cestující duhu vyfotili.

Fotografickým nešvarem dnešní doby je bezmyšlenkovité fotografování digitálním fotoaparátem, na kterém je nastavena tak maximálně automatická expozice snímku. Přitom se často fotograf  dostává do špatných světelných podmínek, kdy automatika nemůže použít pro dosažení správné expozice delších časů a nízké clony, a tak zvolí blesk pro dosvětlení scény. Problémy většinou nastávají ve chvíli, kdy za těchto podmínek fotografujeme obličeje, protože oči lidí pak vypadají nepřirozeně červeně. Mluvíme pak o červených očích. Tímto jevem trpí hlavně kompaktní fotoaparáty, které mají díky svým malým rozměrům, umístěný interní blesk příliš blízko ose objektivu.  Pokud jejich výskytu na fotografiích chceme zabránit, musíme znát nejdříve příčiny tohoto jevu. V dnešním článku si rozebereme příčiny vzniku tohoto jevu a jak mu můžeme předejít.

Světelné zdroje mají tu vlastnost, že nesvítí do všech úhlů stejně. Například reflektory auta svítí velmi silně dopředu, do stran jen málo a dozadu vůbec. Zdroj světla je pak účelné charakterizovat jeho svítivostí. Dříve byla velmi důležitá u majáků, dnes hraje roli v osvětlovací technice, u projektorů apod. Svítivost zdroje je tak vhodné popisovat pomocí prostorového úhlu. Výrobci světelných zdrojů potom uvádějí diagramy, které distribuci světla do různých směrů zobrazují. Svítivost patří mezi fotometrické veličiny, která tedy vyjadřuje vlastnosti zdroje světla. Jednotkou  svítivosti je kandela (candela, cd), která je jednou ze základních jednotek soustavy SI.

Jak je možné skladovat světlo? No přece v ledničce, pokaždé, když ji otevřu, tak se tam svítí. To je samozřejmě vtip, ale reálně se tento dlouhý sen fyziků, jak skladovat světlo začíná naplňovat. Jako první vyrobili skutečně funkční past na světlo vědci z Univerzity Johannese Gutenberga v německé Mohuči. S realizací tohoto problému se vypořádali poměrně jednoduše. Jimi sestrojená světelná past je tvořena pouze jedním vhodně upraveným optickým vláknem.

Některé obyvatele naší republiky na Jihlavsku v uplynulých dnech překvapila a možná dost i vyděsila netradiční duha na obloze. Její oblouk nesměřoval směrem k zemi, ale opisoval část kruhu. Zděšení pozorovatelé informovali televizi Nova, že spatřili duhu, když zrovna nepršelo a "záhada" jménem  "duha naruby" byla na světě. Zmiňovaný jev patří mezi takzvané halové jevy, kterých existuje celá škála.