Když  v roce 1916 publikoval Einstein svoji obecnou teorii relativity (OTR) netušil, že po dobu téměř 100 let bude sice vědci uznávanou teorií, ale spousta "samorostů" bude mít s ní problémy. Přesvědčit je může jen důsledně provedený pokus a na takové jsme si museli poměrně dlouhou dobu počkat. V OTR se gravitační působení nahrazuje zakřivením časoprostoru, ve kterém se tělesa pohybují po nejrovnějších možných drahách. Obecná teorie relativity sice vysvětlila  například zakřivení světla v okolí hmotných těles, gravitační čočky, rudý gravitační posuv, černé díry, kosmologický posuv či  stáčení perihelia planet. Některé z důkazů OTR však nebyly dlouhou dobu přímo pozorovány. Například strhávání časoprostoru rotujícím tělesem (Lenseův-Thirringův jev).

Pro vysvětlení některých důsledků Einsteinovy speciální teorie relativity (STR) slouží myšlenkový model hodin, který je označován jako světelné hodiny.  Nejedná se tedy o skutečné zařízení, ale o jednoduchou teoretickou pomůcku k objasnění například dilatace času. Toto zařízení slouží na měření času pomocí periodického děje odrazu světla.  

Einsteinova speciální teorie relativity (STR) stále platí, i když se nadále objevují nápady, jak ji pokořit. Jedním z důsledků vyplývající ze dvou Einsteinových postulátů speciální teorie relativity je dilatace času. Dilataci času překládáme jako roztažení či zpomalení času. To znamená, že čas nemusí všem pozorovatelům běžet stejně.  Dilataci "pozorujeme" u všech objektů, které se vzhledem k pozorovateli buď pohybují obrovskými rychlostmi (důsledek principů speciální teorie relativity) nebo se nacházejí v silnějším gravitačním poli (důsledek  principů obecné teorie relativity). V médiích nyní proběhly zprávy, že další z pokusů na podporu teorie relativity byl úspěšný a z něj vyplývá, že ve větší nadmořské výšce na zemi běží čas rychleji než v nižších nadmořských výškách. Rozdíly se podle experimentu projeví už na výškovém rozdílu 30 cm.

Připravuje se další z experimentů na potvrzení Einsteinovy obecné teorie relativity (OTR). Půjde o zachycení dlouho hledaných gravitačních vln. Detektory, které se je snaží zachytit na Zemi, mají malé rozměry, proto se fyzikové rozhodli učinit experiment v měřítku zcela extrémním. Pomocí tří družic oddělených od sebe 5 miliónů kilometrů bude sestavený obří interferometr s dostatečnou citlivostí k detekci gravitačních vln. Experiment  má  název LISA (Laser Interferometer Space Antenna) a kromě americké kosmické agentury NASA  se na něm podílí i její evropský protějšek ESA. Experiment by měl proběhnout podle listu Telegraph v roce 2020.

Už deset let můžeme používat systém GPS jako běžní uživatelé. V noci z 1. na 2. května 2000 totiž prezident USA Bill Clinton nařídil zrušit v GPS  umělou odchylku, která vnášela pro civilní použití velkou nepřesnost v určení polohy a umožnit tak GPS navigaci plně využívat i v komerční sféře. GPS (Global Positioning Systém) je vojenský družicový systém provozovaný Ministerstvem obrany USA, který umožňuje určit polohu a přesný čas kdekoliv na Zemi s přesností na metry. Tento systém je pokračovatelem systému  NAVSTAR GPS (Navigation Signal Timing and Ranging Global Positioning System), který nesou také družice, které systém GPS využívá ke své činnosti. Vývoj NAVSTAR GPS byl zahájen v roce 1973 sloučením dvou projektů určených pro určování polohy System 621B (USAF) a pro přesné určování času Timation (US Navy).  Zpočátku sloužil pouze pro vojenské účely a družice v tomto systému postupně vypouštěné  měly i senzory pro detekci jaderných výbuchů jaderných testů. Systém GPS je jedním z praktických použití Einsteinovy speciální teorie relativity

Americká vesmírná observatoř Fermi (původně zvaná GLAST a přejmenovaná v srpnu 2008 na Fermi) více než rok hledá ve vesmíru zdroje gama záření. Data, která mezitím zjistila, umožnila vznik dosud nejpřesnější mapy oblohy v oboru nejvyšších energií elektromagnetického spektra. Dalším důležitým počinem této sondy je významný příspěvek k ověření správnosti Einsteinovy teorie relativity, která předpokládá, že se ve vakuu elektromagnetické záření šíří konstantní rychlostí, bez ohledu na jeho vlnovou délku.

Sir Artur Eddington zorganizoval v roce 1919 astronomickou expedici na ostrov Principe u západního pobřeží Afriky, aby otestoval platnost Einsteinovy obecné teorie během zatmění Slunce dne 29. května 1919.

Moderní fyzika nám vstupuje do běžného života formou teorií, jejichž nutnost bychom předpokládali jen v tak extrémních situacích, jako jsou černé díry či velké urychlovače částic. Příkladem může být korekce GPS systému.

V roce 1905 přistoupil Albert Einstein k problému relativity pohybu zcela novým způsobem. Navrhl založit fyziku na dvou základních principech – postulátech: principu relativity a principu konstantní rychlost světla. Cesta k nim však vedla mnohými úskalími, která popsali Newton a Galilei.