FYZMATIK

Pokud fakta neodpovídají teorii, změňte fakta.

beetoven: To jen potvrdilo, že gravitace je neomylná a zpomaluje nebo ovlivňuje každý hmotný bod a pohyb, tudíž i foton. Takže nadsázka pro skeptiky je vytržená z konceptu teorie. Lorenzova pokřivená geometrie s rovnoběžnýma úsečkami se protínající v nekonečnu: Doba pomine a vaše vědomosti se budou zdát naivní. Bezpochyby vaši následovníci najdou ve vašem myšlení chyby, ale tyto chyby nebudou tak zásadní jako chyby, které nyní budeme analyzovat. Axiom jednoty vás před zásadními vědeckými chybami uchrání. Plný název tohoto axiomu je Axiom jednoty prostoru hmoty a času. Z toho vyplývá, že je třeba tyto prvotní pojmy definovat. Ale tuto úlohu přenechám vám. Pro mě je důležitější, abyste pochopili, že v přírodě neexistuje takový fenomén, který by mohl ovlivnit prostor,stlačit ho, zkroutit nebo natáhnout. Není závislý na nikom, což je argument, proč máme všechny důvody považovat prostor za absolutní. Dalším pojmem je hmota. Také u tohoto pojmu se zdržím definice, protože obsah tohoto pojmu chápeme všichni přibližně stejně. To mi zatím stačí. Můžeme se domnívat, že hmota je stejně absolutní jako prostor? Nemyslím si to. Neznáme zdroj, který produkuje hmotné objekty. Najít tento zdroj je jedním z vašich úkolů. Existuje jedna hypotéza týkající se éteru, který vyplňuje prostor. Je to nevnímatelná substance, která se může splétat jako vír a tvořit různé stabilní struktury, které nazýváme elementární částice. Předpokládá se, že lze vytvořit podmínky, kdy tyto víry ztratí stabilitu a změní se v éter. Myslím, že důvody, proč hmotu nelze považovat za absolutní, jsou pro vás pochopitelné. Pojem času je nejzáhadnější. Jak lze vytvořit správnou představu o fyzikální podstatě tohoto pojmu? Představme si prostor, kde nejsou žádné hmotné objekty a pokusme se pochopit, jestli je čas v prázdném prostoru. Určitě ne, protože tam není žádná jeho míra: hmota. Představme si, že do tohoto prostoru jsme umístili jeden hmotný objekt. Položme si otázku: Je v prostoru, kde je pouze jeden hmotný objekt, čas? Určitě ne, protože nemůžeme určit stav tohoto objektu. Pohybuje se nebo ne? Nemáme žádné vodítko, abychom mohli zjistit fakt, jestli se těleso pohybuje či nikoli. To znamená, že v něm žádný čas není. Do tohoto prostoru umístěme další objekt; můžeme vidět jestli se pohybuje nebo je v
klidu vzhledem k objektu, který již v prostoru je. Všimneme si, že druhý hmotný objekt se začal vůči prvnímu objektu pohybovat, a napadne nás vzít trvání jedné otáčky druhého objektu vzhledem k prvnímu jako určitou míru. A tomu říkáme čas. Zavedli jsme tedy pojem času, ale tento čas na nás není závislý. Nemůžeme změnit jeho krok, zpomalit jej nebo urychlit; to je důvod, čas můžeme považovat za absolutní pojem.
Určili jsme tedy obsah základních vědeckých pojmů, na nichž založíme všechna naše
vědecká tvrzení. Nyní bychom měli najít nezávislého posuzovatele spolehlivosti výsledků našeho výzkumu. Chápete, že prostor, hmota a čas koexistují. Je nemožné je od sebe oddělit. Hmota nemůže existovat bez mimo prostor. Čas může existovat pouze v prostoru, který obsahuje hmotu. To znamená, že všechny tři prvky (prostor, hmota a čas) jsou neoddělitelné; to je důvod, proč bychom měli klást zřetel na jejich jednotu. To má všechny rysy samozřejmosti a máme všechny důvody neoddělitelnou existenci prostoru, hmoty a času považovat za axiom. Je to axiom jednoty. A splňování tohoto axiomu je kritériem věrohodnosti každé teorie v oblasti přírodních věd. Začněme analyzovat konkrétní vědecké problémy. Nyní víte, že všechny fenomény a
procesy v Přírodě probíhají v rámci axiomu jednoty. Proces pohybu jakéhokoli hmotného objektu prostorem je neoddělitelný od procesu plynutí času. Všechny pohyby jsou funkcemi času. Změnu polohy hmotného objektu v prostoru nelze oddělit od procesu plynutí času. Když tento fakt budeme ignorovat, získáme pokřivenou představu o fenoménu, který studujeme. Nyní bych chtěl upoutat vaši pozornost k faktu, že vědci sledovali axiom jednoty při studiu chování makrosvěta. Ale nebyli ochotni tento princip zachovat po přechodu k popisu chování mikrosvěta. Výsledkem bylo, že zabloudili do takového houští a vymysleli tolik vědeckých mýtů, že potrvá dlouhou dobu, než se vrátí na klasickou cestu vývoje, jak to nazývají.
Všechny experimenty, které kdy byly provedeny, se nutně konaly v rámci axiomu
jednoty. Je jen přirozené, že správná interpretace výsledků těchto experimentů je možná pouze s pomocí teorií a matematických modelů, pracujících v rámci axiomu jednoty. Pokud pro interpretaci experimentálních výsledků použijete matematické modely a teorie fungující mimo rámec axiomu jednoty, přinejlepším získáte pouze přibližnou představu o studovaném fenoménu, nebo - v horším případě – představu zcela pokřivenou. Budu vypočítávat řadu takových chyb a ukážu vám jejich podstatu.
Existují takové úlohy, pro jejichž řešení není třeba času. Pro tento účel se používají takzvané teorie pole. Budeme analyzovat také jejich použití.
2. Zdroje chyb Začněme analýzou zdroje chyb tzv. speciální teorie relativity: Lorenzových transformací.
převzatý článek: http://kopecky.rtyne.net/kanarev/unity1.pdf

pax: Hmmm, zajimavy článek

martyk@quick.cz: Chápu-li to správně, pak pokus především dokázal, že gyroskopy volně plovoucí ve svých cardanových závěsech a celý rok obíhající planetu (zde asi nešlo o závěsy ale o volně plovoucí rotující dokonale přesnou kuličku s indukčně kontrolovanou osou otáčení) neuhnou ve směřování osy své rotace za rok de facto ani o tloušťku vlasu (ten zlomek obloukové vteřiny je v mých následujících úvahách skutečně zanedbatelnou hodnotou) a po celou dobu směřují rigidně na určený bod ve vesmíru, zde hvězdu IM Pegasi. Tedy respektive podle takto přesně stabilního gyra byla korigována pozice teleskopu, potažmo celé družice. Je to tak?

Pak tedy to potvrzuje, že gyroskopy používané v letectví a kosmonautice k měření náklonu letadel a navigaci, fungují spolehlivě a ukazují poctivě a přesně rovinu letu, tedy že pracují podle předpokladů precese a rigidity ve vesmíru. Je to tak?
Gyroskop na palubě letadla, stejně jako v družici Gravity Probe B, volný ve svých závěsech, ukazuje vždy a za všech okolností prstem osy své rotace vždy na jeden stejný bod ve vesmíru. Respektive gyro v letadlech je ukotveno, tedy předává své sdělení o pozici ve vesmíru a tím i o poloze letadla vhledem k vesmíru právě pomocí precese, je-li k tomu náklonem letadla (vnější silou působící na gyroskop) donuceno. Je to tak?

A stejně tak i gyroskop umístěný na mém stole přede mnou směřuje osou své rotace rigidně stále do jednoho pomyslného bodu ve vesmíru, dokud tedy se stolem nepotočím, to potom se vlivem precese osa jeho otáčení pohne (asi jako voda i s rybičkou v mém kulatém akváriu, když jej jdu čistit a otočím se s ním...). A s otáčející se Zemí posunuje se osa rotace gyroskopu podobně jako na orbitě v družici tak, že stále směřuje na jednu hvězdu (teď chápete, proč jsem pominul ty tisíciny vteřiny úhlu po roce obíhání okolo planety... ve srovnání s mým stolem obíhajícím po povrchu zeměkoule okolo planety a problémem, který s tím mám, byla by to zanedbatelná odchylka). Na tomto principu je založen i Faucaultův důkaz rotace Země, jestli se nepletu, totiž že vlivem precese při otáčivém pohybu gyroskopu spolu s povrchem Země dochází k vychylování osy rotace gyra, což je důkazem otáčení planety. Přesně jako s gyrem v experimentu na oběžné dráze, volně zavěšený gyroskop na Zemi se otáčí tak, že zachovává osu své rotace ve vesmíru rigidní, směřující na jednu pomyslnou hvězdu, a gyroskop, který nemá 3 cardanovy závěsy, ale je ukotven, pak reaguje na otáčející se Zemi precesním vychylováním osy rotace, což lze dokumentovat šipkou na stupnici či "umělým horizontem" v letadle. Země se otočí za 10minut o 2,5°, gyroskop na to reaguje. Pletu se?

Jenže zde mám právě drobný problém. Letadlo letí několik hodin, obletí obloukem čtvrt planety z Evropy do Ameriky, ale jeho gyro v kokpitu ukazuje stále rovinu - ačkoliv zalétne za horizont, jeho "umělý horizont" v letadle ukazuje stále, jakoby letěl rovně. Nebo jinak, kdyby pilot letěl podle gyroskopu, pak by nenořil nos letadla za horizont ale nabíral by stále výšku v rovině gyroskopu až do vesmíru. Oč je gyro na Zemi jiné než to, které obíhá na orbitě?
Stejně tak gyroskop na mém stole, seženete-li si takový, který je trvale poháněn motorem či plynem (protože běžný špičkový bez pohonu se vydrží točit akorát tak těch deset minut), zjistíte, že nevykazuje po desítky minut žádný pohyb, žádnou precesi, nic, prostě na otáčení Země vůbec nereaguje. Žádné zatáčení za horizont v letadle, žádné otáčení planety. Na rovníku se Země otáčí rychlostí 1600km/h, 15° za hodinu, ale gyroskop se ani nehne. Googlujte, těch pokusů bylo natočeno na nepřerušované video dost. V čem je problém? Točí se ta Země nebo ne?

Pakliže NASA utratila na dvě sondy (byla před mnoha lety i Gravity Probe A) po mnoha letech příprav miliony dolarů, pakliže tedy se rozhodla potvrdit, že nepotvrzená (stále jen teorie, nikoliv ověřitelný fyzikální zákon) Teorie relativity funguje a že "Země se opravdu, ale opravdu točí" (cituji Doc. RNDr. Jiřího Langera, CSc. v článku "Konečné výsledky Gravity Probe B: opravdu se točí", časopis Vesmír 90, červenec-srpen 2011, závěr článku, poslední věta, což mi evokuje, že toto byl asi přesně záměr článku a celého experimentu, totiž dokázat že Země se točí, ne že funguje OTR), pak zřejmě nechtěným důkazem toho všeho je potvrzení základní vlastnosti gyroskopu - rigidity ve vesmíru, a popis jeho chování při kroužení nad planetou či s planetou.
Pak ale se zcela vážně ptám - kde je zakřivení Země a kde je její otáčení?
Vrátím-li se k výsledkům analýzy dat zmíněné sondy GPB, pak dokonce prvotní závěry po ukončení sběru dat v únoru 2006 naznačovaly, že sice předpokládáná geodetická precese (prokazující zakřivení prostoročasu dle Einsteina) potvrzena byla a posun rotace gyra o 6 úhlových vteřin za rok v severojižním směru (tj. po směru předozadního pohybu po kružnici ve vztahu k zaměřené hvězdě - sonda obíhala Zemi nad póly od severu k jihu) byl potvrzen, ale druhý z předpokladů experimentu, tedy Lenseho-Thirringův efekt prokazující rotaci Země a její vliv na stáčení osy gyra doleva ve směru rotace Země západovýchodním směrem (vlevo po kružnici oběhu) napřed potvrzen nebyl a až teprve po 5letech a složitých (neznámých) analýzách tým překvapivě oznámil, že z výsledků se podařilo odtranit šum a předpokládaný efekt rotace Země na pohyb osy gyroskopu byl přeci jen potvrzen, i když s plusminus 20% chybou. Země se tedy 5 let netočila, naštěstí se to v závěru podařilo změnit

Pokud jsem doposud pochyboval, tento experiment mi především potvrdil fungování gyroskopu. Vyvstaly přede mnou ale další otázky, na které hledám odpovědi. Pomůžete mi?
Proč letadlo bez korekce dráhy letí po kružnici, přestože mu umělý horizont gyroskopu ukazuje rovinu? Proč tento kruhový pohyb okolo Země nezobrazuje gyro? Proč gyroskop zaznamená otočení stolu, na němž je postaven, ale už ne pootočení planety, na niž je postaven? Proč se pak při oběhu nad planetou (stejné úhlové pootočení) natáčí podle předpokladů tak, že osou své rotace stále ukazuje na jedno místo ve vesmíru, jak potvrzuje NASA?
A proč se plyn okolo rotující koule nebrání vířením na styčné ploše jejímu pohybu, naopak často otáčení té koule předbíhá (viz Jetstream)? Očekával bych, že bude tendovat do klidu, brzdit se o planetu, vždyť je to plyn ve svém pohybu volný a svobodný, tak proč okolo Země rotuje ve všech svých vrstvách téměř stabilně? Vylétnete balonem do stratosféry a vyskočíte ven, po dlouhém čase nahoru a dolů se pod Vámi Země nepodtočí a vy spadnete téměř zpět na stejné místo... (RedBull Stratos)? Naše atmosféra, ať se mi to líbí nebo ne, se chová, jako by se pod ní žádná koule netočila, stejně jako by nad sebou neměla vakuum. Prosím, otevřete mi oči !