Povolání ledařů - pracovníků, kteří zajišťovali led pro chladící účely před vynálezem chladničky, by mohlo opět přijít do módy. Tentokrát ne kvůli zajištění konstantní teploty, která vydržela přes léto ve sklepech s nalámaným ledem až do dalších mrazů, ale kvůli zajištění pitné vody. Arktické ledovce při svém tání nenávratně mizí v oceánech a mořích, přitom obsahují sladkou vodu, která by se dala využít v oblastech, kde je nedostatek vody - například na Sahaře. Novodobí ledaři by odlomené obrovské kusy ledovců přepravovali od Arktidy až k Africe pomocí lodí. Ty by je pomocí lan upevněných na ledovci, za sebou táhly do určené lokality. Zprvu se zdál tento nápad velmi nereálný, ale během posledních 40 let se na něm zapracovalo natolik, že probíhají jeho reálné simulace.

Symbolem velblouda  je hrb. Jednohrbý velbloud je dromedár a dvouhrbý je označován jako drabař. Tento "koráb pouště" musí mít  svůj organismus technicky vybavený natolik, aby dokázal přežít extrémní pouštní podmínky. Jeho hrb také není zásobárnou vody, ale především zásobárnou energie. Může obsahovat až 40 kg tuku, což odpovídá energetické hodnotě 400 000 kcal, která by člověku vystačila na 100  až 150 dní. Velbloudí hrb funguje rovněž jako důmyslné klimatizační zařízení. V mrazivých pouštních nocích snižuje velbloud svoji tělesnou  teplotu na 34 °C a takto ochlazeným, tukovou vrstvou izolovaným hrbem, pak prochází přes den krev systémem cév jako chladičem.

Neobvyklý prstýnek údajně zobrazuje náladu toho, kdo jej má navlečený na prstu. Kámen, který je v prstenu vsazený, mění magicky svou barvu podle momentální nálady svého nositele. Některé z nich mají až 12 barevných tónů a každé barvě přísluší určité rozpoložení, nálada a pocity. Jejich barva se pochopitelně nemění podle pocitů, ale podle termochromie.

Pomerančová kůra je dostupnou surovinou pro efektní pokusy. Jedním z nich je vytvoření miniaturního ohňostroje. Samozřejmě dáváme pozor, abychom se nepopálili a nezpůsobili svou neopatrností požár. K pokusu je vhodná hořící svíčka nebo jak ukazuje video zapálený zapalovač. Z pomeranče opatrně nožem odřežeme dostatečně velkou kůru. Držíme ji vnější stranou směrem k plameni a pak ji ohneme. Plamen svíčky či zapalovače najednou prudce vzplane.

Bruslení je opředeno řadou mýtů. Jeden z nich je ten, že bruslení je způsobeno zvýšeným tlakem čepele brusle na led. Tímto zvýšeným tlakem je způsobena nižší teplota tání ledu a proto pod bruslí vzniká vrstvička vody, která způsobuje klouzání brusle po ledu. Není to tak docela pravda, protože tento faktor se při bruslení projeví jen okrajově. Hmotnost těla bruslaře způsobuje tlak na hranu brusle, která se zařezává v pevné stopě do ledu. Důležité je  proto zejména správné broušení bruslí. Brusle se po ledu pohybuje ve stopě v důsledku úhlu, který je vytvořen "žlábkem” na spodní straně nože a boční stranou nože. Vlastní sklouznutí brusle po ledu je pak důsledkem miniaturní vodní vrstvičky vznikající mezi bruslí a ledem, který snižuje tření brusle na minimum. Mezi další faktory, které ovlivňují vznik skluzu či pevnost stopy brusle je kromě  teploty ledu je typ, druh a kvalita broušení, profil brusle (kolébka ) či úhel hrany nože.

Když je během lyžařské sezóny nedostatek sněhu, čekají provozovatelé sněhových děl na teploty, které klesnou pod mrazu, kdy mohou děla konečně spustit na plný výkon. Dosud používané zasněžovací technologie jsou závislé na relativní vlhkosti vzduchu (60%) a nízkých teplotách vzduchu. Společnost IDE Technologies, proslavená technologiemi na odsolování mořské vody, vyvinula sněhové dělo SNOWMAKER, které vyrábí sníh z jakéhokoliv vhodného zdroje vody a za jakékoli teploty. Testování těchto děl probíhá za běžných letních teplot uprostřed Negevské pouště a první jejich použití proběhlo už v loni na některých alpských sjezdovkách.

Jednoduché pokusy na tepelnou vodivost lze provádět například se svíčkou. Z měděného drátu průměru 1 mm (může být i větší) natočíme na tužku závity a vyrobíme si tak pružinu asi s 10 závity. Konce pružiny necháme dostatečně dlouhé, abychom je mohli uchopit a pružinu sundáme z tužky. Svíčku zapálíme a závity pružiny nasunujeme na plamen svíčky tak, aby se do nich vešel. Pružinu je vhodné držet v kleštích

Spalovací benzínové motory v automobilech potřebují k zapálení palivové směsi  elektrické zapalování. Běžně se o to postará elektrická svíčka. K objevu tohoto vynálezu dovedl lidstvo Alessandro Volta a to experimentem s pistolí.

Vypočítat průměrnou denní teplotu vzduchu není tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá. Má se snad počítat ze všech teplot, získaných například v hodinových intervalech během celého dne? Na americkém kontinentě se například průměrná denní teplota vzduchu  získá zprůměrováním maximální a minimální teploty vzduchu v daném dnu, nejčastěji ze dvou pozorovacích termínů (v USA jsou tyto termíny z důvodu dobrovolných pozorovatelů stanoveny naprosto benevolentně, v Kanadě je třeba stanoveno, že se má měřit jednou ráno a podruhé v podvečeru). Odtud vyplývá, že takto vypočítané průměrné denní teploty mohou být značně rozdílné. Jak se určuje průměrná denní teplota vzduchu u nás?

Při normálním spalování připravené palivové směsi (benzín : vzduch = 1:8,5 až 1:22) je ve válci motoru dosahováno tlaku 800 až 1500 kPa a teploty od 400 do 600°C. Tato teplota není natolik vysoká, aby se směs benzínu se vzduchem sama zapálila, proto je zapálení způsobeno zažehnutím zapalovací svíčky. Od ní se pak teplo přenáší válcem motoru vedením, prouděním směsi a zářením, rychlostí kolem 10-25 m/s . Bývá dosaženo tlaku až 4 MPa a teplot přes 2 000°C. Na rychlost šíření tepla má vliv konstrukce motoru, provozní podmínky (otáčky, teplota ..) a hlavně palivo. Při spalování paliva dochází vlivem chemických reakcí ke vzniku volných radikálů, které nastartují detonační spalování. Zvýšení tlaku dojde k rozkmitání motoru vysokou frekvencí a v rezonanci s tělesem motoru vzniká slyšitelné klepání. Takové klepání motoru je nežádoucí, protože dochází k zeslabení  výkonu motoru a rychlému opotřebování pístu, ložisek, čepů a dalších částí motoru.  Jak klepání motoru zamezit?