Nadmořská výška je běžně používaným pojmem nejenom v zeměpise, ale i ve fyzice. Intuitivně tušíte, že se zřejmě měří od hladiny moře. Ale jak se stanoví správná úroveň hladiny moře, když hladina moří a oceánů není podstatě nikdy v klidu a navíc se projevuje také příliv, odliv a další vlivy?

Nejméně bolestivým vyšetřením u lékaře je měření tlaku krve. To si vyhrnete levý rukáv, posadíte se na židli, položíte volně levé předloktí na stůl a uvolníte se. Lékař přiloží látkovou manžetu a obepíná ji těsně nad loktem. Pak nafukuje manžetu balónkem a přikládá lékařské naslouchátko (fonendoskop) do ohbí paže pod manžetu. Přestane nepumpovávat manžetu a naopak povoluje vypouštěcí ventil. Poslouchá a pozorně sleduje rtuťový manometr. "Sestro, 140 na 90! Tlak máte v pořádku."

Jednotky délky se nejdříve odvozovaly z rozměrů lidského těla. Takové normály jednotek délky jako loket, prst, palec, sáh, píď a další měl člověk kdykoliv "po ruce" a mohl je rychle a snadno použít. Vyhovovaly běžné potřebě, ale neumožňovaly měření malých a velkých vzdáleností. Značnou nevýhodou byla jejich nepřesnost, přesto přežily celá staletí a vytlačila je až metrická soustava.

Když Newton v roce 1678 formuloval svůj slavný gravitační zákon, uvedl v něm, že gravitační síla působící mezi 2 tělesy je přímo úměrná součinu hmotností obou těles a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti. Konstanta úměrnosti nazývaná Newtonova gravitační konstanta nebyla ovšem Newtonem změřena, ale měření byla prováděna až později.