Ručičky hodinek se otáčejí právě v tom směru, na který jsme zvyklí. Je to proto, že první mechanické hodiny byly vynalezené na severní polokouli. Když se pozorovatel ze severní polokoule dívá na Slunce jižním směrem, vidí ho pohybovat se na obloze směrem z východu na západ, což je pro něho zleva doprava.
Nadmořská výška je běžně používaným pojmem nejenom v zeměpise, ale i ve fyzice. Intuitivně tušíte, že se zřejmě měří od hladiny moře. Ale jak se stanoví správná úroveň hladiny moře, když hladina moří a oceánů není podstatě nikdy v klidu a navíc se projevuje také příliv, odliv a další vlivy?
Nejméně bolestivým vyšetřením u lékaře je měření tlaku krve. To si vyhrnete levý rukáv, posadíte se na židli, položíte volně levé předloktí na stůl a uvolníte se. Lékař přiloží látkovou manžetu a obepíná ji těsně nad loktem. Pak nafukuje manžetu balónkem a přikládá lékařské naslouchátko (fonendoskop) do ohbí paže pod manžetu. Přestane nepumpovávat manžetu a naopak povoluje vypouštěcí ventil. Poslouchá a pozorně sleduje rtuťový manometr. "Sestro, 140 na 90! Tlak máte v pořádku."
Jednotky délky se nejdříve odvozovaly z rozměrů lidského těla. Takové normály jednotek délky jako loket, prst, palec, sáh, píď a další měl člověk kdykoliv "po ruce" a mohl je rychle a snadno použít. Vyhovovaly běžné potřebě, ale neumožňovaly měření malých a velkých vzdáleností. Značnou nevýhodou byla jejich nepřesnost, přesto přežily celá staletí a vytlačila je až metrická soustava.
Když Newton v roce 1678 formuloval svůj slavný gravitační zákon, uvedl v něm, že gravitační síla působící mezi 2 tělesy je přímo úměrná součinu hmotností obou těles a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti. Konstanta úměrnosti nazývaná Newtonova gravitační konstanta nebyla ovšem Newtonem změřena, ale měření byla prováděna až později.
