Zatímco o největší hustotu pevné látky se perou vzácné kovy osmium (22,6 g/cm3), iridium (22,4 g/cm3) a platina (21,4 g/cm3), na opačném konci žebříčku bychom z běžně používaných látek hledali třeba molitan, pěnový polystyren nebo křemičitý aerogel (1,9 mg/cm3). Pevné látky s malou hustotou obsahují ve své struktuře vzduch, který má hustotu 1,29 mg/cm3. Znamená to tolik, že 1 cm3 vzduchu má hmotnost 1,29 mg (krychle vzduchu o straně 1 m a tedy objemu 1 m3 pak má hmotnost 1,29 kg). Nově vyrobený materiál, který představili vědci z Kalifornské univerzity, laboratoří HRL a Kalifornského technologického institutu v časopise Science má mezi pevnými látkami údajně nejmenší hustotu. A překvapivě obsahuje kov.

Mezi světově uznávané konstanty byla přijata konstanta W0, kterou určil český vědec Viliam Vatrt z Vojenského geografického hydrometeorologického úřadu. Tato konstanta stanovuje ideální střední výšku hladiny světových oceánů, od které je pak možné posuzovat nadmořskou výšku jednotně po celé Zemi. Dosud například skoro každý stát určuje nadmořskou výšku k jiné hladině moře – Česká republika vzhledem k Baltskému, Rakousko vzhledem k Jaderskému, Německo vzhledem k Severnímu moři. Sněžka má podle zavedených měření 1601 metrů, při použití konstanty by byla o metr vyšší. Proto také nadmořskou výšku nejvyšší hory světa bude možné určit podle stejných pravidel a nebude docházet k rozdílným výsledkům měření, která v minulosti dosáhli Číňané nebo Nepálci.

Nejdříve lidé používali sluneční čas, který však závisí na poloze místa na Zemi a tak se s rozvojem cestování přešlo na pásmový čas. Ten platí pro oblast obklopující 15° od daného poledníku a je určen svým posunem od koordinovaného světového času UTC. Základní časové pásmo (UTC) se rozkládá kolem nultého poledníku, který prochází londýnskou Královskou observatoří v Greenwichi. Bývá označován jako Greenwichský čas (GMT) a platí od mezinárodní konference ve Washingtonu v roce 1884.  Tento způsob určení času, založeného na rotaci Země kolem své osy, má být nahrazen univerzálním koordinovaným časem (UTC), který bývá označován jako čas atomový a používá se už od roku 1972. Na konferenci v Londýně minulý týden řešilo 50 vědců z celého světa problém, jak přejít celosvětově na přesnější atomové měření času.  Tento způsob měření času je pro konzervativní Brity stále jezdící vlevo, měřící v loktech, stopách či librách zatím nepřijatelný.

Svět kolem nás není neměnný, ale neustále se vyvíjí. Metody matematické statistiky dokážou odhadnout některé zajímavé ukazatele. Na internetu se nachází hned několik aplikací, které můžeme označit jako světová počitadla. Světové počítadlo je dobré k utvoření představy o rychlosti přírůstku lidské populace, ekonomických výdajů, výrobě některých zařízení či lidské spotřebě. Z fyzikálního hlediska nás bude pochopitelně zajímat položka energie.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč má týden sedm dní? Zřejmě za to už 5 000 let vděčíme Babylóňanům, kteří číslu 7 přikládali zvláštní význam. Možná je to tím, že přibližně po sedmi dnech se střídají fáze Měsíce (nov - první čtvrt - úplněk - poslední čtvrt). Ale zřejmě také proto, že ve své době pozorovali na obloze sedm pravidelně pohybujících se těles, která jim zářila nebo jen světlo odrážela: Slunce, Měsíc, Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. Těmto objektům přiřadili 7 tehdy známých kovů a svých 7 bohů. Všimli jste si, že v některých západních jazycích jsou názvy některých dnů v týdnu nápadně podobné 7 vybraným světelným objektům na obloze?

Symbolem nejpřesnějšího měření času jsou atomové hodiny. Vynalezl je v roce 1946 americký fyzik Willard Frank Libby a po 3 letech byly zkonstruovány v USA. Hodiny pracovaly na základě kmitů atomů cesia a jejich odchylka byla uváděna  jako 1 sekunda za několik set let. Konstrukce atomových hodin byla postupně vylepšována a od roku 1963 se tento druh měření času stal mezinárodním uznávaným časovým standardem. Podle těchto hodin se řídí nejen celosvětové počítačové sítě, ale rovněž navigace umělých družic nebo navigační systém GPS. Dosahují odchylky jediné sekundy za 2 miliony let. Představu o nesmírné složitosti a velikosti tohoto přístroje, boří nyní komerčně vyráběné atomové hodiny o velikosti krabičky od zápalek.

Mezinárodní soustavu jednotek SI tvoří 7 základních jednotek, odvozené jednotky, násobky a díly jednotek. Násobky a díly jednotek se tvoří ze základních a odvozených jednotek pomocí dekadických mocnin (mocnin o základu 10). Jejich názvy se skládají z normalizované předpony a z názvu jednotky. Kdo však dal jméno dnes běžně používaným předponám? Byl to zejména Holanďan van Swinden.

Jednotka hmotnosti kilogram zůstává poslední základní jednotkou soustavy SI, která je definována na základě  etalonu. Tím je prototyp kilogramu uloženého u Mezinárodního úřadu pro míry a váhy v Sèvres  u Paříže. Prototyp má tvar válce o stejné výšce jako je jeho průměr a to 39 mm, který je vyrobený ze slitiny kovů platiny a iridia. Podle něj byly zhotoveny identické kopie, které uchovávají příslušné instituty v různých státech. Kilogram byl stanoven jako hmotnost 1 litru vody bez obsahu vzduchu při teplotě 3,98 °C, kdy má voda maximální hustotu za normálního atmosférického tlaku. Tady je v původní definici obsažena kruhová závislost neboť se zde  jednotka hmotnosti definuje pomocí tlaku, který je ovšem definován prostřednictvím hmotnosti. Další problém na sebe nenechal dlouho čekat a vyplul na světlo světa  s používáním přesnějších metod měření hmotnosti. Průběžné kontrolování uloženého etalonu totiž ukázalo, že se jeho hmotnost během posledních více než sto let zmenšila asi o 50 mikrogramů, což odpovídá hmotnosti zrnka písku.

Tato stará jednotka hmotnosti nese u nás lidové označení metrák. Patří mezi ty jednotky hmotnosti, které se používají v zemích, kde byl cent (62 kg nebo 100 kg) ustanoven jako stonásobek základní jednotky hmotnosti - libry. Jednotka byla a ještě je používána v arabském světě, kde známá jako qintar. S obchodníky se pak dostala i do používání v Evropě. Označení metrického centu q bylo zřejmě odvozeno z francouzského quintal métrique.

S tím, jak roste rozsah vědeckých poznatků bude zřejmě docházet k novým definicím fyzikálních jednotek na základě přesnějších metod, založených na jevech probíhajících v atomech. Dojde zřejmě i k přehodnocení Mezinárodní soustavy jednotek SI. Možná vzniknou i nové fyzikální veličiny a odpovídající jednotky pro jejich vyjádření. Na vině je zejména jednotka hmotnosti kilogram, která je doposud definována na základě platinoiridového prototypu. Jednotka elektrického proudu ampér je rovněž s ohledem na současnou přesnost měření stanovena poněkud problematicky. Současná soustava jednotek SI má své slabiny, uvažuje se o jejich předefinování.