Každý rok atmosférou naší planety prolétnou tisíce meteoritů. Většina z nich při průletu v ní shoří, další spadnou do moře  nebo se rozbijí při dopadu na Zemi. Jen málo meteoritů dopadne do tak šikovného místa na povrch Země, že se dá  lehce najít. Po velkých meteoritech je pak v zemském povrchu kráter a některé meteority se po povrchu Země dokonce přesouvají. Jako nyní objevený a identifikovaný zřejmě 4. nejtěžší nalezený meteorit na světě. Byl objeven v pohoří Altaj a jeho hmotnost je odhadována na 25 až 30 tun.

Nečekanou zprávu přinesl vesmírný teleskop WISE, který prozkoumává oblohu v  infračervené části spektra. Na oběžné dráze Země se nachází i další vesmírné těleso - asteroid s označením 2010 TK7, jehož existence byla potvrzena podle serveru www.space.com i teleskopem na observatoři Mauna Kea na Havajských ostrovech. Je to první potvrzený trojanský asteroid v Lagrangeových bodech, po kterém se již dlouhou dobu pátrá.

Pluto bylo od svého objevu americkým astronomem Clydem Tombaughem v roce 1930 dlouhou dobu považováno za devátou planetu sluneční soustavy. Když byl v roce 1978 objeven jeho největší měsíc - Charón (o průměru 1043 km), bylo Pluto i se svým souputníkem považováno za dvojplanetu. Vyrojily se spekulace o srážce obou těles v jejich minulosti a ke vzniku dalších měsíců případně prstence kolem Pluta. V roce 2005 se v rodině Pluta začaly dít věci. Nejprve byly objeveny další dva měsíce, které dostaly jména Nix a Hydra (průměry 32 až 113 km). A pak došlo v roce 2006 k degradování Pluta do kategorie trpasličích planet - konkrétně plutoidů. K další rodinné události tohoto vesmírného objektu došlo v uplynulých dnech. NASA nyní oznámila objev jeho čtvrtého měsíce.

Do roku 1846 byl jedinou planetou objevenou dalekohledem Uran. Poslední, nejvzdálenější  planetou od Slunce je  však planeta Neptun.  Neptun byl objeven až v roce 1846 Johannem Gallem a studentem astronomie Louisem d'Arrestem  na základě matematických výpočtů gravitačních odchylek okolních těles, které počátkem 19. století  publikoval francouzský astronom Alexis Bouvard. Bouvard vyslovil domněnku, že pozorované odchylky mají svůj původ v gravitačním působení další, dosud neznámé planety. V letech 1843 až 1846 přibližnou polohu předpokládaného tělesa nezávisle na sobě vypočítali francouzský astronom Urbain Le Verrier a anglický astronom John Couch Adams. Le Verrier se obrátil dopisem na astronoma Johanna Gottfrieda Galleho z berlínské hvězdárny. Když dopis dorazil 23. září 1846 do Berlína, tak se Galle svým asistentem d'Arrestem ihned pustili do pozorování. Ani ne po hodině se jim necelý stupeň od předpovídané polohy podařilo nalézt "hvězdu", která na  mapě hvězdné oblohy v těchto místech nebyla zakreslena. Nebyli však první, kdo Neptun pozorovali - byl to Galileo Galilei, který Neptun pozoroval dávno před nimi.

Dnes v 16:53 hodin se bude naše planeta nacházet v aféliu. To je místo, které má české pojmenování odsluní. Země se tedy bude nacházet v nejvzdálenějším místě na své eliptické dráze od Slunce. Je-li střední vzdálenost Země od Slunce vyjádřena pomocí jedné astronomické jednotky (AU), pak odsluní odpovídá vzdálenost 1,0167 AU neboli 152,1 miliónu kilometrů. Podle druhého Keplerova zákona se Země v tomto místě pohybuje nejmenší rychlostí na své dráze.

Automatický teleskop v Novém Mexiku zpozoroval ve středu 22.6. 2011 malý asteroid, který právě dnes v 15:26 našeho času proletí pouze 12 000 kilometrů nad zemským povrchem. Naštěstí podle vědců z NASA naši planetu mine. Pokud by se však jeho dráha zakřivila více směrem do atmosféry Země, pak by po vstupu do ní shořel. Z Evropy nebude asteroid s označením 2011 MD pozorovatelný. Důvodem bude propočítaná oblast jeho průletu - jižní část Atlantského oceánu nad pobřežím Antarktidy.

Když na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) nahromadí kosmonauti množství odpadků, je nutné se jich  vhodnou formou zbavit. A tak se 1200 kg odpadků umístí do kosmické popelnice, kterou však popeláři nemohou vysypat. Tou popelnicí je bezpilotní kosmická loď Johannes  Kepler, která během včerejšího večera shořela při své sestupu v atmosféře někde v oblasti Tichého oceánu, kam také dopadly větší úlomky.

Jedno z nejdelších úplných zatmění Měsíce v tomto století nastane ve středu 15. června 2011 v pozdních večerních hodinách. Zvláštním jevem bude už samotný východ Měsíce kolem 21.09 hodin, protože Měsíc bude vycházet ještě za světla nad jihovýchodním obzorem, ale už značně ukrytý v zemském stínu. Postupně se začne obloha stmívat, Měsíc bude na obloze stoupat vzhůru a samotné úplné zatmění začne ve 21.22 hodin. Maximální fáze zatmění bude ve 22.13, kdy už Měsíc značně potemní, protože  v tomto čase se bude pohybovat téměř středem zemského stínu. Konec úplného zatmění nastane ve 23.03 a až do druhé minuty po půlnoci bude Měsíc ze zemského stínu vystupovat. Zhruba 15 minut po půlnoci bude pozorovatelná fáze polostínového zatmění. Pak se měsíc rozzáří světlem úplňku.

Sluneční soustava je stále plná překvapení. I když se skrz ni díváme dalekohledy k objektům mnohem vzdálenějším, často přehlížíme nebo je nám ukryto nejedno překvapivé tajemství. Jedno z nich odhalily sondy Voyager 1 a 2, které se právě blíží k hranici sluneční soustavy. Nejvzdálenější sonda Voyager 1 už v roce 2007 narazila na zvláštní anomálii, kterou o rok později potvrdila druhá ze sond. Sondy se dostaly do oblasti magnetických bublin, jejichž šířka představuje vzdálenost asi jako mezi Zemí a Sluncem, které se nacházejí téměř 16 miliard kilometrů od naší planety.

Zdá se, že některé teorie o vzniku Měsíce bude nutné poopravit. Připomeňme si ty nejznámější. Podle jedné z nich byl Měsíc zachycen Zemí, podle další vznikl odtržením  části hmoty rychle rotující Země v jejím raném stadiu. Doposud nejuznávanější teorii o srážce Země s planetesimálou velikosti Marsu má nyní velkou vadu na kráse. Při této srážce se na oběžné dráze kolem Země zformovaly odtržené kousky obou těles díky silné gravitaci do tvaru koule a tak vznikl Měsíc. To by ale znamenalo, že se při této srážce veškerá voda, kterou měsíční hornina obsahovala, při extrémně vysoké teplotě provázející tento střet, vypařila do vesmíru. Výzkumy však říkají něco jiného.