Není to tak dávno, kdy německého školáka údajně trefil meteorit při cestě do školy do ruky a pak vytvořil v zemi důlek. Sotva astrofyzikové tento výmysl vyvrátili už je tu další. Navíc komerčně zneužitý.  Lotyšský telefonní operátor rozšířil falešnou zprávu o údajném pádu meteoritu na severu Lotyšska. Aby vše vypadalo věrohodně, nechal zde vyhloubit i falešný kráter. K žertu se přiznal až poté, co vědci pád vesmírného tělesa vyloučili. Proto bychom si na podobné zprávy sdělovacích prostředků měli dávat co nejvíce pozor a nebrat je jako pravdivé skutečnosti. Popravdě řečeno, něco tak hodně naivního jsem v televizi už dlouho neviděl.

Název "velký třesk" poprvé použil Fred Hoyle v roce 1949 během programu rozhlasové stanice BBC s názvem "Podstata věcí" (The Nature of Things). Nebyl však přímým zastáncem této teorie. Velkým třeskem (Big Bang) bývá označována vědecká kosmologická teorie, která popisuje raný vývoj vesmíru. Hlavní myšlenkou je, že obecná teorie relativity může být zkombinovaná s pozorováními galaxií vzdalujících se od sebe, z čehož se dá odvodit stav vesmíru v minulosti, ale i v budoucnosti. Přirozeným důsledkem velkého třesku je, že vesmír měl v minulosti vyšší teplotu a hustotu. Termín "velký třesk" se v užším smyslu ještě dnes nesmyslně používá pro označení časového bodu, kdy začalo pozorované rozpínání vesmíru. Jak dnes chápeme velký třesk?

To, že má Saturn výrazný prstenec, bylo známo už před 400 lety, kdy jej poprvé pozoroval Galileo Galilei svým dalekohledem jako planetu s "ušima". Prstenec ovšem nemá jen Saturn, ale i další velké planety označované za plynné obry. Úplnou novinkou ovšem je, že Saturn má další prstenec. Byl objeven až nyní a to pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu, který jej zachytil v infračerveném světle.

Ne každý předem naplánovaný experiment musí skončit úspěchem. Minulý pátek měla po čtyřměsíční anabázi skončit v měsíčním kráteru Cabeus po odhození svého raketového stupně i celá zbývající část sondy LCROSS (Lunar CRater Observation and Sensing Satelite). Dopadem obou těles měl vzniknout obrovský oblak prachu a úlomků hornin dosahující až do výše 10 km. V tomto oblaku měsíčního materiálu doufali vědci v objevení vody.

Pomineme-li skutečnost, že nejmenší teplotou ve vesmíru je teplota naměřená na Zemi – přesněji v "mrazících boxech" vědců zabývajícími se výzkumem velmi nízkých teplot, tělesem s nejmenší teplotou ve sluneční soustavě je Měsíc. Toto překvapivé zjištění získala americká sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), která byla vypuštěna v červnu 2009. Během července a srpna  letošního roku měřil radiový teplotní senzor sondy LRO množství vyzařovaného a odraženého záření z povrchu Měsíce. Na základě těchto dat byla určena teplota celého povrchu Měsíce - jak denní, tak i noční polokoule. 

V pátek 9. října ve 13:30 hodin SEČ spáchá sebevraždu sonda LCROSS (Lunar Crater Observation and Sensing Satellite). Tato sonda byla vypuštěna 18. června  ke zkoumání  Měsíce a skončí svoji misi navedením na kolizní kurz do kráteru Caebus (průměr má 96 km) na jižním pólu Měsíce. Právě v tomto kráteru jsou předpokládány zásoby vodního ledu, který zde může být například po bombardování Měsíce kometami, které tento led na Měsíc přinesly.

Lidé mají stále pocit, že by měli jiným možným civilizacím ve vesmíru dát o sobě vědět. Čas od času vysílají, či po sondách posílají do vesmíru nejrůznější kódované zprávy.  V nich jsou obsaženy základní vědecké pravdy a vše je to podle nich napsáno ve srozumitelném vesmírném jazyce. Tento obrázek poslali lidé z projektu Kosmická výzva (Cosmic Call) jako první stránku mnohem delší zprávy. Zprávu vyslali v létě 1999 radioteleskopem k okolním hvězdám. Tento  sedmdesátimetrový radioteleskop, se nachází na Ukrajině na Krymském poloostrově nedaleko města Jevpatoria.

První předchůdkyní Vatikánské observatoře byla observatoř "Římské koleje" Tovaryšstva Ježíšova. Pracovníci této observatoře se podíleli mimo jiné na gregoriánské reformě kalendáře. Pravidla pro určování data Velikonoc bylo nutné astronomicky objasnit. V 16. století byla totiž nedokonalost původního juliánského kalendáře natolik velká, že způsobovala stále dřívější začátek ročních období vůči pevným kalendářním datům. A tak v roce 1576  dal papež Řehoř XIII dle astronoma P. Christopha Clavia, vybudovat 73 metrů vysokou Věž větrů. Ta sloužila k přesnému změření odchylky v určení okamžiku jarní či podzimní rovnodennosti podle starého kalendáře. Tato měření pak posloužila Claviovi k návrhu kalendářní reformy, spočívající ve dvou bodech:

Amatérská astronomie má ve světě moderní vědy stále své nezastupitelné místo. Amatéři i v dnešní době často jako první zjistí nové zajímavé objevy, na které zřejmě vědcům nezbývá dostatek času. Do poklidných atmosfér dvou planet naší sluneční soustavy zasáhly v posledním měsíci skvrny. Nejprve si 19. července 2009 australský astronom-amatér Anthony Wesley všiml na svém snímku tmavé skvrny na Jupiteru. Ve stejný den nalezl na severní polokouli Venuše nápadně světlou skvrnu americký amatérský astronom  Frank Melillo.

V letošním roce si neužijeme příliš úplných zatmění Měsíce. Dnešní zatmění Měsíce je pouze polostínové. Nastane ve čtvrtek 6. srpna 2009 po půlnoci od 1 hod do 4:17 hod s maximem ve 2:39 hod (na obrázku je světový čas). Polostínová zatmění patří k nenápadným úkazům a bez pomoci speciálních přístrojů nejsou pozorovatelná, protože pokles jasu Měsíce je nepatrný. Abyste mohli lépe porovnat pokles jasu Měsíce, bude lepší si na pomoc vzít malý dalekohled. Ztmavnutí části Měsíce lépe porovnáte, budete-li se dívat nejen v maximální fázi, ale i před ní a po ní, abyste mohli porovnávat. Nejlepší je zatmění pozorovat mimo město. Úkaz je možné zachytit i vhodně nastaveným digitálním fotoaparátem.