Nejmenší planeta sluneční soustavy Merkur má svou oběžnou dráhu tak blízko u Slunce, že teploty na straně přivrácené ke Slunci přesahují až 430°C. Když k tomu přidáme skutečnost, že Merkur  nemá atmosféru, pak to je navíc příčinou velmi velkých teplotních rozdílů dosahujících až 700°C. I když na Sluncem neozářené polokouli panují teploty až –180°C je neuvěřitelné, že by se zde mohl nacházet led.  Po prozkoumání asi 45% povrchu Merkuru  v 70. letech minulého století sondou Mariner 10 se od letošního roku úspěšně pohybuje po jeho oběžné dráze sonda Messenger.  Tato sonda na Merkuru odhalila rozsáhlé ledové plochy.

Jedna z nejznámějších observatoří na světě je umístěna v Novém Mexiku v USA. Dosud nese neoriginální název Very Large Array (VLA - Velmi rozsáhlá soustava) a pod tímto označením prožila celé 30 leté období působnosti od roku 1980. Stala se objektem zájmu filmařů v ve filmech Den nezávislosti nebo Kontakt. Skládá se z 27antén, které jsou rozloženy do 3 ramen dlouhých 2,1 km ve tvaru písmene Y.  Každá parabolická anténa má průměr 25 metrů a je možné s ní manipulovat do požadované polohy díky používání speciální železniční trati. Antény jsou přemísťovány do různých formací každých 3  až 5 měsíců. Tím je možné sledovat nejrůznější vesmírné objekty, kterými mohou být Slunce, planety, černé díry, kvasary, supernovy, záblesky záření gama či radiové galaxie. Po své nedávné rozsáhlé rekonstrukci a modernizaci nyní čeká na nové jméno. Může je vymyslet i vy.

Za Neptunem se nachází spousta zajímavých těles ležících v Kuiperově pásu. Jeden z objektů zde ležících, vzbudil pozornost v uplynulých dnech na setkání European Planetary Science Congress v Nantes. Jde o planetku známou už 10 let, která má označení 2001 QG298. Je od nás tak daleko, že během 10 let až do současné doby nebylo možné zachytit její přesnější tvar. A tak astronomové pozorovali změny jasnosti a zjistili, že se otáčí s frekvencí jednou za 7 hodin. Ale maximální výchylka změn jasnosti se s časem dost měnila a periodická změna svítivosti měla neobvyklý průběh.

V sobotu 8. října 2011 nás může čekat výjimečný úkaz v podobě  letošního maxima meteorického roje Drakonid. K tomu, abychom mohli Drakonidy pozorovat, je samozřejmě nutná bezoblačná obloha. Pozorování sice bude rušit měsíční světlo, ale i tak by se podle odhadů astronomů mohla každou minutu na obloze objevit zářící stopa jasnějšího meteoru. Aktivita letošních Drakonid by mohla letos dosáhnout až 600 s různou intenzitou zářících meteorů za hodinu.  

Ani letos neobdrží Nobelovu cenu za fyziku jednotlivec. Nobelův výbor a Švédská královská akademie v posledních letech oceňuje raději několik vědců a letos ocenila hned 3 americké astrofyziky. Držiteli letošní Nobelovy ceny za fyziku se stali Saul Perlmutter, Brian P. Schmidt a Adam G. Riess za studium vzdálených supernov a potvrzení zrychleného rozpínání vesmíru.

Americká družice UARS dosloužila.  Po 20 letech ve vesmíru (z toho po 14 letech vlastní činnosti), kdy zkoumala změny ozónu ve vyšších vrstvách atmosféry, ukončila svůj výzkum v roce 2005. Od té doby satelit neustále ztrácí svou výšku díky zemské gravitaci a v nejbližších dnech spěje k zániku v atmosféře. Problémem je, že tento šestitunový kolos délky 10,6 m a průměru 4,5 m,  v atmosféře zřejmě neshoří celý a jeho úlomky dopadnou na Zemi. To se ostatně vysloužilým družicím obvykle stává, ale nyní experti NASA zatím netuší kde trosky skončí.

Více než 40 let trvalo zdokumentování pobytu lidí na Měsíci. Pochybovači o úspěchu misí Apollo teď musí zdůvodňovat své smyšlené teorie. Americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která z oběžné dráhy Měsíce důkladně mapuje povrch našeho vesmírného souputníka, našla místa přistání lodí Apollo 12, 14 a 17. Sonda tak mimo jiné hledá i nová místa přistání pro předpokládaný návrat lidí na Měsíc.

Konec letu raketoplánů předal starost o zásobování posádky mezinárodní vesmírné stanice ISS ruským zásobovacím lodím typu Progress. Tyto lodě byly poměrně dlouhou dobu spolehlivým pojítkem mezi Zemí a ISS až do včerejšího dne. Podle informací agentury Roskosmos se nedostala nákladní loď Progress M-12M na oběžnou dráhu kolem Země a zřejmě spadla zpět na Zemi. Spolu s ní i zásoby kyslíku, vody, potravin a paliva.

Jedinou planetku viditelnou za příznivých podmínek pouhým okem ze Země, objevil v roce 1807 německý astronom H. W. Olbers. Jde o planetku Vesta, která byla zpočátku považována za další planetu sluneční soustavy. Později byla zařazena mezi planetky mezi Marsem a Jupiterem. Na cestu k ní se v roce 2007 vydala sonda Dawn (Úsvit), která se od poloviny července stala prvním satelitem nějaké planetky v hlavním pásmu planetek. Nyní začala s posíláním záběrů povrchu z oběžné dráhy planetky.

Po konci letu raketoplánů a odkladu cesty lidí zpátky na Měsíc nebo k Marsu, tu bude možná jeden vážný důvod Mars brzy navštívit. Dosud přepokládaná existence vody na Marsu pouze  v pevném skupenství už nemusí být pravdou. Po prozkoumání záběrů pořízených sondou Mars Reconnaissance Orbiter jsou v povrchu Marsu vidět tmavé pruhy, které by mohly signalizovat proudy vody v kapalném skupenství. Zřejmě se jedná o tání ledu v letních marťanských měsících. V tomto období jsou příznivější teploty, které během  celého roku kolísají mezi -90°C až +30°C. Přesto se má jednat o vodu slanou.