Blíží se dlouhé zimní večery a s tím spojená mnohdy větší doba strávená u počítače. Někdo zase utrácí svůj čas a peníze v občerstvovacích stanicích  hraním na hracích automatech. Tyto dvě činnosti je možné účelně spojit do jedné.  Na internetu se objevila další z možností, jak mohou lidé, bez vzdělání v oboru astronomie přispět vědě při zkoumání srážky dvou galaxií. Zatímco se na výpočty v oblasti změn v průběhu srážky dvou galaxií používají velmi výkonné počítače, problémem je, že lidské oko je lepší než počítač při rozhodování, která simulace odpovídá nejvíce realitě. Vaším úkolem je pak určit simulaci, která nejlépe odpovídá předložené fotografii srážky galaxií. Tým vědců vedený pracovníky Oxfordské univerzity vytvořil internetovou aplikaci Galaxy ZOO, do které se můžete přihlásit.

Astronomické vědecké projekty, které v současné době probíhají, jsou velmi náročné zejména na zpracování. Sondy a automatičtí roboti nás denodenně zásobují informacemi a daty, na která si vědci v nejbližší době zcela jistě nemohou udělat dostatek času. Podobně je tomu i v ostatních oborech - například v archeologii se nové vykopávky běžně nedělají, protože v archívech leží již desítky let nezpracované staré nálezy. A tak se zpracovává jen to nejzajímavější, co by mohlo v nejbližší době přinést nějaký užitek. Na pomoc vědcům se dnes mohou vydat i lidé, kteří se o uvedenou problematiku zajímají a třeba poskytnou k dispozici výkon svého počítače (projekty typu SETI home). Ovšem poslední projekt amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) může udělat výzkumníka z  každého, kdo se jen trochu zajímá o planetu Mars. NASA ve spolupráci s firmou Microsoft spustila interaktivní internetové stránky s názvem "Be a Martian!"

Na srpnovém zasedání Mezinárodní astronomické unie se její účastnici dohodli na zajímavém projektu. Od středy 18.11. 2009 se na 24 hodin zaměřil na vesmír největší dalekohled na světě. Ovšem nejednalo se o dalekohled jeden, ale o synchronizaci 35 největších radiových observatoří na všech kontinentech. Dosavadní rekord pro společná radioastronomická pozorování byl 23 teleskopů. Radioteleskopy sledovaly oblohu se společným cílem, přesně zaměřit pozice vzdálených kvasarů. Dohodly se na pozorování  295 mimogalaktických objektů.

Když sonda LCROSS plánovaně narazila počátkem října 2009 do měsíčního kráteru Caebus vypadalo to na fiasko. Experiment měl potvrdit, že v útrobách kráterů na jižním pólu Měsíce by se mělo nalézat množství vody. Nicméně bombardování povrchu Měsíce nejprve motory sondy a následně sondou samotnou způsobil zklamání ve vizuelním efektu a množství vyvržené měsíční horniny, ve které měla být detekována voda.

Kosmické sondy a rakety s motory na chemické palivo dosahují stále směšných rychlostí, se kterými nemá lidstvo šanci dostat se fyzicky na vzdálené objekty sluneční soustavy či snad na objekty mimo samotnou sluneční soustavu. Navíc těmto sondám pomáhá gravitační prak planet, kolem kterých při naplánovaném odletu ze Země prolétají. Technici navrhují mnohem silnější motory, které umožní dosahovat rychlosti blížící se až k rychlosti světla. Zní to jako sci-fi, ale na novém typu motoru se začíná skutečně pracovat. 

Na naší planetě nejsme tak docela v bezpečí. I když nás hlídá nepřeberné množství špionážních družic, dalekohledů či radioteleskopů, stále jsme zranitelní. Sluneční soustavou se od jejího vzniku pohybuje velké množství kosmického smetí, které může způsobit i pořádnou katastrofu. Varování přicházejí z vesmíru vlastně neustále. Tím vážnějším posledním byla exploze asteroidu 8. října 2009, kdy jeden asteroid hlučně explodoval nad jižním Sulawesi v Indonésii. Protože se tato událost stala na "druhém konci světa" unikla tak trochu sdělovacím médiím u nás. Ale i pátračům z řad vědců.

Není to tak dávno, kdy německého školáka údajně trefil meteorit při cestě do školy do ruky a pak vytvořil v zemi důlek. Sotva astrofyzikové tento výmysl vyvrátili už je tu další. Navíc komerčně zneužitý.  Lotyšský telefonní operátor rozšířil falešnou zprávu o údajném pádu meteoritu na severu Lotyšska. Aby vše vypadalo věrohodně, nechal zde vyhloubit i falešný kráter. K žertu se přiznal až poté, co vědci pád vesmírného tělesa vyloučili. Proto bychom si na podobné zprávy sdělovacích prostředků měli dávat co nejvíce pozor a nebrat je jako pravdivé skutečnosti. Popravdě řečeno, něco tak hodně naivního jsem v televizi už dlouho neviděl.

Název "velký třesk" poprvé použil Fred Hoyle v roce 1949 během programu rozhlasové stanice BBC s názvem "Podstata věcí" (The Nature of Things). Nebyl však přímým zastáncem této teorie. Velkým třeskem (Big Bang) bývá označována vědecká kosmologická teorie, která popisuje raný vývoj vesmíru. Hlavní myšlenkou je, že obecná teorie relativity může být zkombinovaná s pozorováními galaxií vzdalujících se od sebe, z čehož se dá odvodit stav vesmíru v minulosti, ale i v budoucnosti. Přirozeným důsledkem velkého třesku je, že vesmír měl v minulosti vyšší teplotu a hustotu. Termín "velký třesk" se v užším smyslu ještě dnes nesmyslně používá pro označení časového bodu, kdy začalo pozorované rozpínání vesmíru. Jak dnes chápeme velký třesk?

To, že má Saturn výrazný prstenec, bylo známo už před 400 lety, kdy jej poprvé pozoroval Galileo Galilei svým dalekohledem jako planetu s "ušima". Prstenec ovšem nemá jen Saturn, ale i další velké planety označované za plynné obry. Úplnou novinkou ovšem je, že Saturn má další prstenec. Byl objeven až nyní a to pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu, který jej zachytil v infračerveném světle.

Ne každý předem naplánovaný experiment musí skončit úspěchem. Minulý pátek měla po čtyřměsíční anabázi skončit v měsíčním kráteru Cabeus po odhození svého raketového stupně i celá zbývající část sondy LCROSS (Lunar CRater Observation and Sensing Satelite). Dopadem obou těles měl vzniknout obrovský oblak prachu a úlomků hornin dosahující až do výše 10 km. V tomto oblaku měsíčního materiálu doufali vědci v objevení vody.