Dnešním dnem nekončí jen rok 2009, ale také Mezinárodní rok astronomie. Místo ohňostroje si však pro nás příroda připravila dnešní částečné zatmění Měsíce. Nebude nikterak velké -pouze osmiprocentní a pokud bude jasno, mohlo by nám pozorování tohoto úkazu zpříjemnit čekání na poslední hodiny letošního roku.

V roce 1980 vyfotografovala sonda Voyager 1 na severním pólu Saturnu zajímavý útvar. V cirkulující atmosféře této planety spatřen pravidelný šestiúhelník (hexagon). V roce 1981 byl znovu pozorován sondou Voyager 2 a sonda Cassini, která od roku 2004 krouží kolem planety potvrdila, že tento úkaz je stabilní. Na nejnovějších fotografiích je šestiúhelník výrazně tmavší než na historických snímcích z Voyagerů. Šestiúhelník o průměru 25 000 km, do kterého by se vešly 4 naše Země, vznikl zřejmě podobně jako pozemská polární cirkulace. Jenže na Zemi vanoucí větry vytváří v polární oblasti kruhový obrazec. Saturnův severní pól se šestiúhelníkem nebylo možno pozorovat Cassiniho vizuálními kamerami, protože v této oblasti nebyl jev vidět během následujících 15 let dlouhé polární noci.

Blíží se dlouhé zimní večery a s tím spojená mnohdy větší doba strávená u počítače. Někdo zase utrácí svůj čas a peníze v občerstvovacích stanicích  hraním na hracích automatech. Tyto dvě činnosti je možné účelně spojit do jedné.  Na internetu se objevila další z možností, jak mohou lidé, bez vzdělání v oboru astronomie přispět vědě při zkoumání srážky dvou galaxií. Zatímco se na výpočty v oblasti změn v průběhu srážky dvou galaxií používají velmi výkonné počítače, problémem je, že lidské oko je lepší než počítač při rozhodování, která simulace odpovídá nejvíce realitě. Vaším úkolem je pak určit simulaci, která nejlépe odpovídá předložené fotografii srážky galaxií. Tým vědců vedený pracovníky Oxfordské univerzity vytvořil internetovou aplikaci Galaxy ZOO, do které se můžete přihlásit.

Astronomické vědecké projekty, které v současné době probíhají, jsou velmi náročné zejména na zpracování. Sondy a automatičtí roboti nás denodenně zásobují informacemi a daty, na která si vědci v nejbližší době zcela jistě nemohou udělat dostatek času. Podobně je tomu i v ostatních oborech - například v archeologii se nové vykopávky běžně nedělají, protože v archívech leží již desítky let nezpracované staré nálezy. A tak se zpracovává jen to nejzajímavější, co by mohlo v nejbližší době přinést nějaký užitek. Na pomoc vědcům se dnes mohou vydat i lidé, kteří se o uvedenou problematiku zajímají a třeba poskytnou k dispozici výkon svého počítače (projekty typu SETI home). Ovšem poslední projekt amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) může udělat výzkumníka z  každého, kdo se jen trochu zajímá o planetu Mars. NASA ve spolupráci s firmou Microsoft spustila interaktivní internetové stránky s názvem "Be a Martian!"

Na srpnovém zasedání Mezinárodní astronomické unie se její účastnici dohodli na zajímavém projektu. Od středy 18.11. 2009 se na 24 hodin zaměřil na vesmír největší dalekohled na světě. Ovšem nejednalo se o dalekohled jeden, ale o synchronizaci 35 největších radiových observatoří na všech kontinentech. Dosavadní rekord pro společná radioastronomická pozorování byl 23 teleskopů. Radioteleskopy sledovaly oblohu se společným cílem, přesně zaměřit pozice vzdálených kvasarů. Dohodly se na pozorování  295 mimogalaktických objektů.

Když sonda LCROSS plánovaně narazila počátkem října 2009 do měsíčního kráteru Caebus vypadalo to na fiasko. Experiment měl potvrdit, že v útrobách kráterů na jižním pólu Měsíce by se mělo nalézat množství vody. Nicméně bombardování povrchu Měsíce nejprve motory sondy a následně sondou samotnou způsobil zklamání ve vizuelním efektu a množství vyvržené měsíční horniny, ve které měla být detekována voda.

Kosmické sondy a rakety s motory na chemické palivo dosahují stále směšných rychlostí, se kterými nemá lidstvo šanci dostat se fyzicky na vzdálené objekty sluneční soustavy či snad na objekty mimo samotnou sluneční soustavu. Navíc těmto sondám pomáhá gravitační prak planet, kolem kterých při naplánovaném odletu ze Země prolétají. Technici navrhují mnohem silnější motory, které umožní dosahovat rychlosti blížící se až k rychlosti světla. Zní to jako sci-fi, ale na novém typu motoru se začíná skutečně pracovat. 

Na naší planetě nejsme tak docela v bezpečí. I když nás hlídá nepřeberné množství špionážních družic, dalekohledů či radioteleskopů, stále jsme zranitelní. Sluneční soustavou se od jejího vzniku pohybuje velké množství kosmického smetí, které může způsobit i pořádnou katastrofu. Varování přicházejí z vesmíru vlastně neustále. Tím vážnějším posledním byla exploze asteroidu 8. října 2009, kdy jeden asteroid hlučně explodoval nad jižním Sulawesi v Indonésii. Protože se tato událost stala na "druhém konci světa" unikla tak trochu sdělovacím médiím u nás. Ale i pátračům z řad vědců.

Není to tak dávno, kdy německého školáka údajně trefil meteorit při cestě do školy do ruky a pak vytvořil v zemi důlek. Sotva astrofyzikové tento výmysl vyvrátili už je tu další. Navíc komerčně zneužitý.  Lotyšský telefonní operátor rozšířil falešnou zprávu o údajném pádu meteoritu na severu Lotyšska. Aby vše vypadalo věrohodně, nechal zde vyhloubit i falešný kráter. K žertu se přiznal až poté, co vědci pád vesmírného tělesa vyloučili. Proto bychom si na podobné zprávy sdělovacích prostředků měli dávat co nejvíce pozor a nebrat je jako pravdivé skutečnosti. Popravdě řečeno, něco tak hodně naivního jsem v televizi už dlouho neviděl.