Malý jaderný reaktor může mít výkon kolem 25 MW a tímto výkonem může pokrýt spotřebu malého města. Toto řešení nabízí americká společnost Hyperion, která plánuje jeho výrobu do 5 let. Cena první série se zatím pohybuje kolem 100 milionů dolarů, ale nezahrnuje některé další komponenty jako např. parní turbínu. Model tohoto reaktoru se objevil i na českém webu. Jeho princip však není nijak převratný a příliš se neliší od principu klasické atomové elektrárny.

Elektron je elementární částicí a protože se nachází v obalu atomu, má velký vliv na chemické vlastnosti atomu. Představa elektronu jako kroužícího objektu kolem atomového jádra ve srovnání s planetami obíhajícími kolem Slunce vzala dávno zasvé. Elektron je vůbec podivuhodná částice mikrosvěta a své podivuhodné vlastnosti projeví zejména v experimentech s dvojštěrbinou. Podle kvantové teorie se elektrony vyskytují s největší pravděpodobností v oblastech nazývaných orbitaly, které jsou dány elektronovou konfigurací obalu atomu. Jednotlivé orbitaly neurčují přesně polohu elektronu, ale pouze největší pravděpodobnost jeho výskytu. Zachytit pohyb elektronů v atomech se nyní podařilo týmu amerických a německých vědců.

K datování organických zbytků využívají archeologové radiouhlíkovou metodu. Je založena na  tom, že uhlík v přírodě je směsí tří izotopů. Dva z nich jsou stabilní: C12 a C13 a ten, který nás nyní zajímá, je radioaktivní izotop C14. Poměr těchto tří izotopů je dlouhodobě konstantní, protože izotop C14 je neustále v atmosféře doplňován srážkami neutronů kosmického záření s dusíkem v atmosféře. Během života organismu je přijímán izotop C14 do organismu dýcháním, potravou a jinou formou. Po odumření organismu přísun tohoto izotopu ustává. Původní poměr mezi třemi izotopy uhlíku v organických zbytcích se začíná měnit a dochází během času k rozpadu uhlíku C14. Vyzařuje přitom částici beta a mění se na izotop dusíku N14. Radioaktivní uhlík má poločas přeměny 5730 let, což je právě doba vhodná na určování stáří organismů.

Ještě před 60 lety nebyly v periodické soustavě prvků prvky s protonovým číslem větším než 100. Nikdo nevěřil, že by mohly být připraveny, když jejich poločasy přeměny by měly být ve zlomcích sekundy. Mezitím se rodina supertěžkých prvků s jepičí dobou života postupně rozrůstá. Jako poslední prvek se zatím podařilo připravit několik jader prvku s protonovým číslem 117.

V 50-tých letech 20. století přišel na svět nový typ bomby. Jejími konstruktéry byli Stanislav Marcin Ulam a Edward Teller. Známá je jako termojaderná bomba nebo také vodíková bomba. Pracuje na stejném principu jako procesy probíhající uvnitř hvězd, kde se za velkých tlaků a teplot slučují jádra vodíku na jádra helia a následně dál na jádra jiných prvků. Uvolňuje se přitom obrovské množství energie, která ohřeje nitra hvězd na stovky milionů stupňů Celsia.

I fyzikům není naškodu, když si pamatují periodickou soustavu prvků, pokud ji zrovna nemají u sebe k dispozici. Slouží k tomu řada zlidovělých mnemotechnických pomůcek, kdy počáteční písmena slov začínají stejně jako značka chemického prvku. Tak pokud je ještě neznáte nebo neumíte, zde je jejich přehled: 

Dnes uplynulo 165 let od narození prvního nositele Nobelovy ceny za fyziku Wilhelma Conrada Röntgena. Narodil se v kupecké rodině  dne 27. března 1845 v Lennep v Prusku. V jeho třech letech se rodina přestěhovala do nizozemského Apeldoornu. Rontgen studoval v Utrechtu technickou školu, vynikal v technických oborech, ale i v angličtině nebo francouzštině. Přesto svá studia zde nedokončil.

V šedesátých letech 20. století zkoušely USA atomové zbraně v oblasti Tichého oceánu (asi 1200 km) od Havaje. Všechny výbuchy zbraní probíhaly vysoko v atmosféře, což bylo příčinou vyřazení z činnosti elektrotechnických zařízení na Havaji. Postaral se o to elektromagnetický puls (EMP) jako jeden z dalších účinků výbuchu atomové bomby.

Od roku 1945 bylo provedeno více než 2000 zkoušek atomových zbraní - pod zemí, pod vodou i v atmosféře. Dnešní metody detekce jaderných výbuchů jsou velmi spolehlivé, takže se takřka se 100% přesností dá rozpoznat, zda šlo o jaderný výbuch nebo zemětřesení... Jakými signály se prozradí zkouška jaderné zbraně?

Jedním z účinků atomové bomby je takzvaný atomový hřib. Bezprostředně po výbuchu jaderné zbraně vznikne velká ohnivá koule, kterou tvoří vzduch o velmi vysoké teplotě. Tato horká vzduchová koule se chová jako horkovzdušný balón a stoupá v okolním chladném vzduchu směrem vzhůru. Několik sekund po explozi silně září, postupně se její jas zmenšuje. Cestou vzhůru se tato horká vzduchová maxibublina postupně ochlazuje a rozpíná se do stran. Tak se vytvoří horní klobouk atomového hřibu, s typicky bělavou barvou.