Vzpomínám si na svůj první mobilní telefon, který potřeboval pro lepší příjem signálu vytažení jeho teleskopické antény. Postupem času začaly být antény v mobilech integrovány uvnitř mobilu, takže ani nejsou patrné. Ovšem novinkou je anténa z textilu, kterou bychom mohli přijímat signál GPS. Tento druh antény se totiž podařilo vyvinout finským výzkumníkům na objednávku Evropské kosmické agentury (ESA).

Mezi strategické suroviny patří: ropa, zemní plyn, uran, voda,... a lithium. I když to zrovna s tímto nejlehčím alkalickým kovem není tak vážné jako s těmi známějšími materiály, v nejbližších letech po něm jistě stoupne poptávka. Důvodem rostoucího významu lithia je stále rostoucí poptávka po lithiových bateriích. A během několika desítek let bude lehčí izotop lithia6  potřeba i jako vstupní surovina pro termojaderné reaktory.

V posledních letech zažívají velký růst obnovitelné zdroje elektrické energie. Pro lidi je to možná potěšující informace, ale energetici z toho nadšení moc nejsou. Některé  zdroje mají velmi kolísavý výkon. Jednou závisí na střídání dne a noci, podruhé na síle větru. Co s přebytečnou energií točících se vrtulí farem větrných  elektráren, když fouká vítr? Co s přebytečnou energií solárních parků, když zrovna svítí slunce? Samotní energetici mají problém skladovat přebytečnou energii  během noci, když jaderné elektrárny a  tepelné elektrárny jedou téměř naplno. Spasením není prodej této přebytečné energie do zahraničí a tak ji skladují ve formě energie přečerpané vody v přečerpávacích elektrárnách. Řešením může být skladování energie pomocí stlačeného vzduchu pod zemí. 

Na pastvinách a ve výbězích zvířat se setkáme s elektrickým ohradníkem. Toto zabezpečovací zařízení se používá k tomu, aby udrželo domácí zvířata v určeném prostoru či k tomu, aby udržela volně žijící zvířata v dostatečné vzdálenosti od obdělávaných polí a například k ochraně dobytka před predátory. Je to zařízení poměrně efektivní, úsporné a relativně bezpečné jak pro zvířata, tak pro neopatrné lidi. V současné době se nejčastěji používá plastový provázek s kovovými vlákny na laminátových nebo dřevěných tyčkách. Výška ohradníku je pak dána velikostí zvířat. Ohradník je nejčastěji napájen z baterie o napětí 12 voltů.

Začalo to před několika lety. Na krásném rovném pozemku s úrodnou půdou vyrostl nejprve plot. Pak se tady objevily betonové konstrukce, které byly rozmístěny po pozemku tak, že z dálky připomínaly netradiční hřbitov. A pak to přišlo - kde se vzaly, tu se vzaly, solární panely a vyrostla nám solární elektrárna. Bilboardy hlásaly, že je největší v ČR. Lidé v okolí jen zírali – jak je to možné, že to tu někdo povolil postavit? Takovéto příběhy sledujeme dennodenně. Víte však, že provozování těchto elektráren platíte ze své vlastní kapsy? Komu? To se ani neptejte!

Myšlenka o bezdrátovém napájení  spotřebičů je velmi stará, ale stále a stále znovuobjevovaná. Historie bezdrátového přenosu elektrické energie je zpočátku úzce provázána s historii rádia. Dobře si to uvědomíme na příkladu jednoduché sluchátkové "krystalky", která veškerou energii čerpá právě z bezdrátově přenášených elektromagnetických vln. Teorii elektromagnetické vlny vytvořil Maxwell už v roce 1864 a tím vznikly podklady pro matematické a fyzikální podklady pro bezdrátový přenos energie. V roce 1888 pak Hertz sestrojil pravděpodobně první funkční bezdrátový vysílač a přijímač elektromagnetických vln.

Jako malého kluka mě fascinovala krystalka – jednoduchý a primitivní rozhlasový přijímač sestavený ze dvou diod, dvou kondenzátorů a se sluchátkem z vyřazeného telefonu. Stavba krystalky byla považována za jakési mateřské mléko každého budoucího radioamatéra či elektronika. Doslova mě fascinovalo to, že nepotřebovala žádný zdroj napětí – takové "dětské perpetuum mobile". Jako anténu jsem používal radiátor v pokoji. Chytal jsem na ni jednu stanici a když byla bouřka, tak jsem uzemnění krystalky běžel odpojit od hromosvodu.

Elektromagnetická vlna může přenášet energii předávat ji tělesu, na které dopadá. O tom ví všichni, kteří se rádi opalují. Rychlost přenosu energie na jednotku plochy je popsána Poyntingovým vektorem, podle Johna Henryho Poyntinga (1852 – 1914). Velikost Poyntingova vektoru S se vypočítá pomocí součinu elektrické intenzity E a magnetické indukce B vyděleného permeabilitou prostředí. Směr Poyntingova vektoru udává v každém bodě směr přenosu energie a ten pak v homogenním prostředí udává i směr šíření vlny. Jednotkou Poyntingova vektoru je watt na čtverečný metr (W/m2).

Solný můstek je zařízení, které zajišťuje vodivé spojení mezi elektrodami, ale brání promíchání roztoků u jednotlivých elektrod. Může být realizován různými způsoby. Posuďte sami:

Spoustu radosti z experimentování nám může poskytnout elektřina z ovoce. Kromě obligátního citrónu můžeme experimentovat takřka se vším, co nám zahrádka či lednička nabízí. Uvedené experimenty můžete provádět s brambory, rajčaty, kyselými okurky apod. Podmínkou úspěchu je ovšem získání 2 kovových drátků nebo plíšků z mědi a zinku. Měděné drátky se dají sehnat celkem snadno z elektroinstalace, zinek můžeme získat rozřezáním obalu použitého monočlánku – neprovádět raději doma  a dávat si pozor na ušpinění uhlíkovou tyčinkou. Slušně fungují i kousky pozinkovaného plechu. Vše musí být dokonale čisté – proto je vhodné kovové části obvodu umýt saponátem či lihem