Ke znázornění vlnění využíváme ve fyzice vlnostroje. Používá se několik typů vlnostrojů podle situace, kterou chceme znázornit. Tak například podélné vlnění se modeluje pružinou zvanou slinky, kterou známe jako dětskou hračku přesypávající se postupně po schodech schodiště směrem dolů. Pružinu buď volně zavěsíme a vychýlením za jeden konec vyrobíme vlnění nebo ji upevníme vodorovně a podélné vlnění pozorujeme při jejím vychýlení jako postupné zhušťování a zřeďování závitů pružiny. Jednotlivé body pružiny kmitají ve směru, kterým vlnění postupuje. Mnohem zajímavější je však Juliův (někdy také psán  jako Juliusův) vlnostroj.

Pirátství je staré jako mořeplavba sama a  stále vzkvétá v mezinárodních vodách. Oblíbeným rejdištěm námořních pirátů je oblast Adenského zálivu, pobřeží Somálska, Malacká úžina, oblast kolem Lagosu v Nigérii, Jihočínské moře a některé latinsko americké přístavy. Piráti se k lodím přibližují velmi rychle na několika rychlých člunech, které není možné identifikovat radarem, často si jich včas nevšimne ani posádka přepadené lodi. Použití zbraní proti pirátům bývá až tou nejkrajnější možností. Jakým fyzikálním jevem se velké lodě brání útokům novodobých pirátů?

Zemětřesení nejsou v Japonsku žádnou zvláštností. I když jsou na ně Japonci připraveni, síla toho pátečního je překvapila. Dnešní otřesy o síle 8,9 stupňů Richterovy stupnice byly těmi největšími v Japonsku a zároveň pátými nejsilnějšími na světě od roku 1900. Epicentrum pátečního zemětřesení leželo 130 km východně od přístavního města Sendai v hloubce 24 km. Až desetimetrové vlny tsunami vzniklé zemětřesením zasáhly 2 100 km japonského pobřeží a varování před tsunami platí pro celé Tichomoří. Na otevřeném moři má rychlost až 800 km/h Tam tsunami prošla kolem některých pacifických ostrovů a také kolem Nového Zélandu a Austrálie, aniž by způsobila větší škody. Její výška byla vesměs menší, než se čekalo. Zemětřesení zaregistrovaly seismografy i v České republice.

Pokud je v blízkosti mobilního telefonu elektronické zařízení s reproduktorem, začnou se v okamžiku před doručením SMS zprávy nebo před uskutečněním hovoru, ozývat z reproduktoru typické rušivé zvuky. Znalost tohoto jevu se snadno dá využít, když nás někdo nepříjemně prozvání. Stačí pak telefon umístit na vhodné místo a  zvednout hovor dříve než volající stihne hovor položit. Tak postupně příchází o kredit a další zbytečné volání si třeba rozmyslí. Co je však příčinou těchto zvuků?

Když vyleze pes z vody, snaží se svůj kožich co nejdříve vysušit. Prudkým třepáním své srsti se zbavuje vody. Dá se říct, že přitom využívá i prvního Newtonova zákona - zákona setrvačnosti. Při svém periodickém kmitání tělem vždy na malý okamžik zastaví svoji pohybující se srst, ale kapky vody v ní obsažené, setrvávají v pohybu a vyletí z ní ven. Tento princip ždímání srsti vlastně využívají i konstruktéři praček při ždímání prádla. A tak se na něj zaměřili i fyzikové z Georgia Institute of Technology v Atlantě v USA

Jednoduchým komunikačním zařízením je nitkový telefon. Jeho plechová podoba se traduje z Itálie.  Na jeho výrobu potřebujeme 2 plastové kelímky (např. od jogurtu) nebo 2 plechovky a  pevný provázek. Na dně obou kelímků je nutné udělat díru na protažení provázku. Pomocí uzlů provázek v kelímku zavážeme. Provázek s kelímky natáhneme a telefon je hotový – stačí již jen začít do kelímku mluvit. Kelímky slouží jak "mikrofon”, tak i "reproduktor”. Pro správnou funkci je potřeba, aby provázek byl vždy natažen a ničeho se nedotýkal. Jednoduchými pokusy můžeme ukázat jak kvalita přenosu zvuku závisí od parametrů telefonu - od výběru použitých materiálů, od geometrie a rozměrů jeho částí, techniky spojení a způsobu instalace.  

Tak této chodící spirále se říká slinky.  Slinky je úžasná hračka, se kterou jdou dělat nejrůznější věci: sama chodí ze schodů umí se různě zamotávat a odrážet a dá se s její pomocí ve fyzice krásně demonstrovat postupné vlnění podélné. U nás se tato chodící spirála prodává v plastové podobě v nejrůznějších barvách.  

Zachycený zvuk směřuje do zvukovodu ucha boltec. Když chceme slyšet hodně slabé nebo vzdálené zvuky, přiložíme si k uchu rozevřenou dlaň ruky. Ta potom soustředí zvukové vlny lépe do našeho ucha.

V době od první světové války do prvních let druhé světové války bylo potřeba, aby vojáci dokázali detekovat zvuk motorů letadel, která se k nim blížila a mohla na ně zaútočit. Radary se tehdy ještě nepoužívaly a tak pasivní sledování letadel bylo velmi účinné. Sloužila k tomu na dnešní dobu poměrně úsměvná zařízení.

Spojíme-li dvě kyvadla (závaží na niti) navzájem třeba nití, která představuje mezi nimi takzvanou vazbu, dostaneme spřažené (vázané oscilátory). Jeden z nich je zdrojem nuceného kmitání (oscilátor) a druhý (rezonátor) se postupně působením zdroje kmitání rozkmitává. Při kmitání oscilátoru se vazbou přenáší energie z oscilátoru na rezonátor a obráceně. Kmity, které tyto oscilátory vykonávají, se nazývají vázané kmity.

Spojení zvuku a ohně se nabízí pro využití nejrůznějším hudebním performerům. Pro svá vystoupení používají velmi efektní demonstrace stojatého vlnění v plynu pomocí Rubensovy trubice. Rubensova trubice zobrazuje akustický tlak pomocí plamínků hořícího plynu unikajícího z řady malých, pokud možno stejných otvorů podél trubice. Trubice je pojmenována podle německého fyzika Heinricha Rubense (1865-1922), který zkoumal vzdálené infračervené záření a studoval odrazivost různých materiálů.