Pokud nám barman nalije plnou štamprli whisky, můžeme mu za odměnu ukázat velmi jednoduchý fyzikální experiment. Podmínkou však bude to, aby se nám příliš neklepaly prsty. Druhou stejně velkou štamprli naplníme také po okraj ale obyčejnou vodou, pak ji překryjeme hrací kartou nebo jiným kouskem papíru a otočíme dnem vzhůru.

Francouzský lékař Jean-Louis Poiseuille (čti poazej), který žil v letech 1799–186, se zapsal i do dějin fyziky. Zabýval se studiem dýchání a krevního oběhu. V roce 1828 použil rtuťový manometr k měření tlaku krve. Proslul svým zákonem pro poznání průtoku krve arteriemi a popsal závislost krevního tlaku na exspiraci a inspiraci. Zkoumal laminární proudění kapalin trubicemi.  

Pokusy s těžištěm tělesa bývají obvykle vděčné a efektní. Používané pomůcky jsou často běžně dostupné v každé domácnosti. Záleží jenom na naší fantazii a zkoušení  velikosti a tvaru pomůcek. Nutné však je, vybrat takové, které se dají vzájemně spojit do jednoho celku. Potom to bude vyžadovat trochu šikovnosti  a hlavně trpělivosti při sestavování .  Aby se  předměty nesmekly a nedošlo k porušení sestavy, můžeme vzájemnou třecí sílu hladkých těles zvýšit například přelepením izolepou, případně nanesením  vrstvičky vhodného lepidla.

V dopravních terminálech na letištích a zejména v nákupních centrech se běžně setkáváme s pojízdnými chodníky. Říká se jim také travelátory, protože jsou určeny k přemísťování osob, případně i nákladů či nákupů. Travelátory se používají zejména pro bezbariérový přístup, zabírají však v budovách poměrně hodně místa. Dosahují délek až kolem 150 metrů, často jsou vyspádovány tak, aby přemístily osoby a náklad do vyššího nebo nižšího patra. Pohybují se obvykle rychlostí kolem 0,65 m/s. Jak si poradí s naloženým nákupním vozíkem?

Když do minerálky vhodíme pro zpestření její chuti kuličky rybízu, budeme svědky jejich neúnavného pohybu. Část rybízových kuliček, které mají větší hustotu než voda, klesají ke dnu a odtud najednou vyplavou opět k hladině. Proč se rybíz takto chová?

Při potápění člověka do mořské vody působí na potápěče hydrostatický tlak, který se přímo úměrně zvyšuje s narůstající hloubkou potopení.  Několik decimetrů pod hladinou je tento tlak natolik velký, že nám už neumožní dýchat pomocí hadice vzduch nad hladinou vody. Tlak vody nám stlačuje plíce a naše svaly jsou natolik slabé, aby jej překonaly. Proto se lidé potápějí s dýchacím přístrojem. V hloubkách přes 100 metrů pod hladinou je tlak natolik velký, že se zde ještě dá potápět ve speciálním pancéřovém skafandru. V hlubších mořských sférách se člověk může pohybovat v ponorkách, i když i ony mají limit, do jaké hloubky se mohou bez poškození ponořit. Do skutečných mořských hlubin se tak dostane jen batyskaf.

Snem extrémního rakouského dobrodruha Felixe Baumgartnera je vystoupat balonem co nejvýše to půjde, padat co nejdéle volným pádem a navíc přitom ještě rychlostí překonávající rychlost zvuku ve vzduchu. Na cestě k těmto bláznivým prvenstvím se nyní pokouší seskakovat z výšek kolem 22 km nad Zemí. K pokoření výškového rekordu starého 52 let, který činí 31 382 metru má zatím daleko. Rekordu tehdy dosáhl dnes už 83 letý bývalý testovací pilot Američan Joe Kittinger, který je nyní Baumgartnerovým poradcem.

Když se řekne řezání, pak si každý představí především pilu. Jsou ale matriály, které tímto nástrojem řezat nejdou nebo při jejich řezání by došlo k poškození materiálu (například dlažba).  Řezat se dá dokonce i vodním paprskem, který je pod obrovským tlakem nasměrován tryskou na obráběné místo. Nejdříve se tento způsob řezání začal používat před 60 lety při řezání dřeva. S rozvojem kosmických technologií (izolační destičky raketoplánů) se v 70. letech minulého století tato technologie řezání čistou vodou začala nahrazovat řezáním vodního proudu s příměsí (abrazivem).

Moderní technologie umožňují nabízet nejrůznější adrenalinové zážitky. Vždyť kdo by si nechtěl vyzkoušel vlastní létání a volné pády ve větrném tunelu. Takové skydive tunely se postupně objevují po celém světě a jeden z nich je i u nás. Aerodynamický tunel je ideálním simulátorem pro parašutisty. Jedná se o skleněný válec o průměru 4,3 m, kde vzduch proudí rychlostí 180 až 280 km/h. Kruhová skleněná komora sahá do výšky 5 metrů a nad ní je ještě 9 metrů neprosklené části.

Dělová podání tenistů a bleskové returny jsou pro oči rozhodčích hlídajících auty často nezachytitelná. Zvláště v okamžiku, kdy míček letící rychlostí často přes 210 km/h jen lízne čáru.  Naštěstí mají tenisté možnost, jak si ověřit správnost výroku rozhodčího pomocí systému využívajícího fyzikální pohybové rovnice, zvaného "jestřábí oko". Nejprve bylo využíváno v kriketu, kde jej pro posouzení sporných situací prosadil Paul Hawkins. Název tohoto systému vychází buď  ze jména jeho tvůrce -  hawk znamená v češtině jestřáb nebo z prostého faktu, že jestřáb má vynikající zrak.