Při uvádění tělesa z klidu do pohybu, je nutné překonat klidovou třecí sílu. Ta je způsobena jednak mikroskopickými nerovnostmi dvou povrchů, které do sebe zapadají a v případě dokonale hladkých povrchů rovněž mezimolekulárním přitahováním částic obou povrchů. Působí zde současně přitažlivé i odpudivé síly. Díky statickému tření se může rozjíždět třeba vlak po kolejnicích, i když součinitel klidové třecí síly je pro dvojici ocelová kolejnice a ocelové kolo 0,15. Díky tak malému součiniteli dochází k většímu prokluzování kol u vlaku než v případě gumové pneumatiky na asfaltu. Extrémní případ pak můžete sledovat na fotografii.

Při zkoušení tvrdosti betonu se nejčastěji používá odrazový tvrdoměr známý pod názvem Schmidtovo kladívko. Slouží pro nedestruktivní zkoušku nejenom betonu, ale i jiných stavebních materiálů. Uplatňuje se v něm princip centrického rázu dvou těles a princip odrazu.

Na podporu charitativně zaměřené akce realizoval Matt Silver-Vallance ztřeštěný nápad – let na balóncích. Přeletem od vězení, kde byl vězněn bojovník proti apartheidu a pozdější jihoafrický prezident Nelson Mandela, chtěl muž získat peníze pro dětskou nemocnici nesoucí Mandelovo jméno. V minulosti se tento letecký sen stal už několika jedincům osudným, ale sedmatřicetiletý Jihoafričan zřejmě nevěděl, do jak riskantního podniku se vrhá. Pomocí  balónků naplněných heliem chtěl překonat z Robben Island 10 km dlouhý úsek.  

Jednoduchým, ale přesto efektním pokusem, je vytváření bublin bublifukem a jejich foukání do sklenice. Pro tento pokus je vhodné použít co největší nádobu (například 3 litrovou sklenici od okurek) nebo rovnou prázdné akvárium. Vyfouknuté bubliny však v  nádobě klesají na její spodní stěnu a tam často prasknou. Jak je přinutit, aby v nádobě delší dobu levitovaly a přitom nepraskly?

Z brčka na pití nápojů si můžeme zhotovit jednoduché čerpadlo na vodu, kterou tak ze skleničky dostaneme originálním způsobem. Budeme potřebovat zmiňované brčko, špendlík, nůžky, špejli, elektrikářskou izolační pásku a sklenici s vodou.

Když nateče do okna ve vlaku voda, může se vaše cestování vlakem stát mnohem zábavnějším. Kromě sledování za sklem ubíhající krajiny, můžete pozorovat neméně zajímavé pohyby vody v okně. Z chování vody, která je uvězněna mezi tabulkami skla, tak můžete usuzovat na druh pohybu vlaku.

Coandův efekt je pojmenován po rumunském inženýru, průkopníku letectví, fyziku a vynálezci Henri Coandăovi (1886 – 1972). V roce 1910 zkonstruoval první bezvrtulový letoun s proudovým pohonem Coandă-1910, který předvedl na druhém Mezinárodním leteckém salonu v Paříži roku 1910.  Při jeho testování si Coandă si všiml, že plameny a žhavé plyny vycházející z tryskových motorů, se drží při trupu letounu. Až po více než dvaceti letech výzkumů, zformuloval Coandă  princip, který dnes nese jeho jméno.

Až budete dnes otevírat sekt, může jeho korek vyrazit rychlostí kolem 40 km/h.  Proto správným postupem  po odstranění krycí fólie z hrdla láhve, chytneme kovový košíček (agrafu), za kolečko, které drží korek, a pak šestkrát otočíme. Přitom druhou rukou držíme korek, aby předčasně nevystřelil. Po odstranění agrafy jednou rukou pevně chytneme korek a přitom otáčíme láhví. Zásadně neotáčíme korkem. Korek máme stále pod kontrolou, aby dle správných zásad otevírání sektu nevystřelil a tím z láhve neunikl zbytečně sekt nebo nápoj nepřišel o sycení oxidem uhličitým. Sekt naléváme po stěnách sklenice, kterou nakloníme do úhlu 45 stupňů, aby nám z ní nápoj nevytekl.  

Malé pestrobarevné kostičky Lega se dají libovolně skládat dohromady. Stavitelé se z nich snaží vytvořit nejrůznější rekordní stavby. Velkou tradici má třeba stavění věží. První z nich byla postavena v roce 1988 v Londýně do výšky 15,2 metru. Od té doby byl rekord překonán více než třicetkrát. V září 2012 se to podařilo v Praze, kde z téměř půlmiliónu kostiček o celkové hmotnosti 1500 kg,  vznikla věž tyčící se výšky 32,5 metru.  Jak vysoká by musela být vysoká věž z Lega sestavená z jednoho sloupečku kostek, aby svou vlastní tíhou rozdrtila spodní kostku?

K demonstraci rovnoměrně zrychleného přímočarého pohybu se používá Atwoodův padostroj. Jde o historické mechanické zařízení sloužící k ověřování druhého Newtonova pohybového zákona – zákona síly. Vynalezl jej anglický fyzik George Atwood [čti etvud] (1745 – 1807), který v roce 1784 vydal pojednání o mechanice Treatise on the Rectilinear Motion and Rotation of Bodies, kde srozumitelně vysvětluje, bez užití vyšší matematiky, základní zákony mechaniky, prostřednictvím četných pokusů. Nechybí mezi nimi i pokus s padostrojem, který je od té doby spojován s jeho jménem.