Hodně odvahy museli prokázat fyzikové z Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) pracující na experimentu Opera. Nejprve vyvolali vědeckou senzaci o neutrinech, která svou rychlostí předběhla i světlo a porušila tak známý Einsteinův postulát stálé rychlosti světla. Nyní přiznali, že se stali obětí naprosto banální chyby, která zřejmě ovlivnila měření rychlosti neutrin.    

V pátek 18. 11. 2011 informoval tým projektu OPERA o výsledcích opakovaných měření rychlosti neutrin, která v září překvapila svou nadsvětelnou rychlostí fyziky a vyvolala tak světovou senzaci. Nové testování bylo zaměřeno na vyloučení jedné možné chyby, která mohla vzniknout ovlivněním původního měření. Dvacet opakovaných měření prováděných se svazky neutrin vysílaných v krátkých pulsech trvajících 2 až 3 nanosekundy potvrdilo, že v souladu s předchozím experimentem neutrina přiletěla o 60 nanosekund dříve než světlo, s možnou chybou deseti nanosekund. Testování však není stále dokončeno, je nutné, aby měření provedlo více nezávislých laboratoří.

První zmínka o úměrnosti hmotnosti a energie se totiž objevuje v pracích Friedricha Hasenöhrla, profesora fyziky na vídeňské univerzitě. Byl to asi jeden z nejlepších fyziků počátku 20. století. V jeho rovnici byl však nesprávný koeficient úměrnosti. Měla totiž tvar E = ¾ mc². Vycházela z principů klasické elektrodynamiky. A tak se nabízí celá řada spekulací. Znal tuto rovnici Albert Einstein?

Zajímavý výsledek přinesl výzkum týkající se hmotnosti čtečky knih, který podle deníku New York Times provedl profesor Kubiatowicz. Čtečky knih se brzy stanou velmi užitečnými a běžně používanými nástroji na organizaci dokumentů a zejména na čtení knih, novin  a časopisů. Ušetří nám čas běhat pro knihy do knihoven a obchodů  či  kupování novin v novinových stáncích. Do své paměti uloží stovky až tisícovky knih, které nemusíme fyzicky přenášet. Podle profesora Johna Kubiatowitze však každé stažení knihy do čtečky má vliv na její hmotnost. Znamená to, že čím více knih je ve čtečce uloženo, tím je její hmotnost větší? Ano, ale tento vliv je sice nepatrný ale údajně měřitelný.

Nebylo pro vědce jednoduché publikovat překvapivé zjištění o nadsvětelné rychlosti neutrin. Neutrina měla světlo (na stejně dlouhé trase ale ve vakuu, ne skutečné fotony pohybující se současně s nimi) při cestě z CERN do areálu pod Gran Sassem předběhnout o pouhých 60 miliardtin sekundy. Tedy dobu zhruba 170krát kratší, než je trvání jednoho vyslaného pulzu částic. Experiment Opera, který probíhá ve spolupráci střediska CERN s laboratoří v italském Gran Sassu, byl na základě šokujících výsledků experimentů upraven natolik, aby se vyloučilo, že nedošlo k chybě v určení délky času letu neutrin ze Švýcarska do Itálie. Nyní už nejsou neutrina vysílána ve svazcích trvajících 10 500 nanosekund, ale přelétávají pod masivem Alp v krátkých pulzech o délce jedné až dvou nanosekund. Jednotlivé vysílané dávky jsou od sebe odděleny 500 nanosekundami klidu, aby je bylo snadné od sebe odlišit.

Šokující zprávu přinesla agentura ČTK. Vědci z CERNu snad objevili subatomární částici pohybující se větší rychlostí, než je rychlost světla ve vakuu. Dosud se má zato, že podle 2. Einsteinova postulátu se rychlostí světla mohou šířit například fotony ve vakuu. Pokud by se nové zjištění o nadsvětelné rychlosti oficiálně potvrdilo, znamenalo by to převratný objev, který by měl nedozírné následky na mnoho fyzikálních teorií.

Rychlost světla nepřestává být jednou z nejměřenějších fyzikálních konstant. Rychlost světla ve vakuu se označuje c (z latinského celeritas - rychlost)  má nyní přesnou hodnotu  299 792 458  m/s.  Někteří fyzikové se dosud domnívali, že rychlost světla ve vakuu by mohly za jistých podmínek překonat jednotlivé fotony.  Na serveru Physical Review Letters uveřejnila nyní skupina fyziků z Hongkongu vedená profesorem Šeng-wangem Du výsledky svých měření, které potvrzují, že i jednotlivé fotony jsou omezeny rychlostí světla ve vakuu.

Když  v roce 1916 publikoval Einstein svoji obecnou teorii relativity (OTR) netušil, že po dobu téměř 100 let bude sice vědci uznávanou teorií, ale spousta "samorostů" bude mít s ní problémy. Přesvědčit je může jen důsledně provedený pokus a na takové jsme si museli poměrně dlouhou dobu počkat. V OTR se gravitační působení nahrazuje zakřivením časoprostoru, ve kterém se tělesa pohybují po nejrovnějších možných drahách. Obecná teorie relativity sice vysvětlila  například zakřivení světla v okolí hmotných těles, gravitační čočky, rudý gravitační posuv, černé díry, kosmologický posuv či  stáčení perihelia planet. Některé z důkazů OTR však nebyly dlouhou dobu přímo pozorovány. Například strhávání časoprostoru rotujícím tělesem (Lenseův-Thirringův jev).

Pro vysvětlení některých důsledků Einsteinovy speciální teorie relativity (STR) slouží myšlenkový model hodin, který je označován jako světelné hodiny.  Nejedná se tedy o skutečné zařízení, ale o jednoduchou teoretickou pomůcku k objasnění například dilatace času. Toto zařízení slouží na měření času pomocí periodického děje odrazu světla.  

Einsteinova speciální teorie relativity (STR) stále platí, i když se nadále objevují nápady, jak ji pokořit. Jedním z důsledků vyplývající ze dvou Einsteinových postulátů speciální teorie relativity je dilatace času. Dilataci času překládáme jako roztažení či zpomalení času. To znamená, že čas nemusí všem pozorovatelům běžet stejně.  Dilataci "pozorujeme" u všech objektů, které se vzhledem k pozorovateli buď pohybují obrovskými rychlostmi (důsledek principů speciální teorie relativity) nebo se nacházejí v silnějším gravitačním poli (důsledek  principů obecné teorie relativity). V médiích nyní proběhly zprávy, že další z pokusů na podporu teorie relativity byl úspěšný a z něj vyplývá, že ve větší nadmořské výšce na zemi běží čas rychleji než v nižších nadmořských výškách. Rozdíly se podle experimentu projeví už na výškovém rozdílu 30 cm.