Parabola na balkoně nemusí sloužit jen k příjmu satelitního televizního vysílání. Podle tvaru z jedné strany vykousnuté paraboly umístěné na balkóně, může sloužit také naprosto k jinému úkolu. Což takhle si na balkóně za pěkného slunečného počasí něco uvařit?  Solární balkónový vařič to umožňuje.

Zařízení pod označením Egelyho kolečko (Egely whel) nesoucí jméno maďarského fyzika Georga Egelyho, je plastové kolečko o průměru 65 mm upevněné v suchém ložisku. Přitom osa kolečka se může kromě rotace i lehce sklánět. Toto zařízení bývá označováno jako přístroj, který se dá do pohybu působením mentální síly. Stačí k němu přiblížit levou ruku, která způsobí roztočení kolečka ve směru hodinových ručiček, v případě přiložení pravé ruky se kolečko otočí proti směru pohybu hodinových ručiček. Jaký je však skutečný fyzikální princip tohoto šarlatánského předmětu?

Reklamní panely u frekventovaných silnic jsou od toho, aby přitahovaly pozornost co největšího počtu lidí. A v nemalém počtu případů i auta při dopravních nehodách. Slovo billboard vzniklo ze slova billing = plakátovací a board = deska, tabule. Jak nyní předvedli vědci technické univerzity v Limě (UTEC) ve spolupráci s reklamní agenturou, mohou mít obří billboardy také jiné využití.

Také při vaření se můžeme setkat se zajímavými fyzikálními jevy. Vlastně způsob přípravy potravin odpovídá příslušnému způsobu šíření tepla v pokrmu (vedení, proudění, záření). Teplo, jako formu vnitřní energie tělesa, vždy předávají tělesa s vyšší teplotou tělesům s nižší teplotou. V každé látce se teplo šíří vedením, které si představujeme jako vzájemné silové působení mezi jednotlivými částicemi látky. Látky, kde se takto teplo snadno šíří, označujeme jako tepelné vodiče.  Částice v pevné látce předávají kmitáním kolem své rovnovážné polohy energii sousedním částicím. V kapalné a plynné látce se částice mohou pohybovat mnohem více – teplo se zde může navíc šířit i prouděním. Tepelná energie se může přenášet zářením i v prostoru, který není vyplněn látkou (vakuum).

Co však způsobuje nafouknutí bramborové placky?

Objem kapaliny se v otevřené nádobě v průběhu času zmenšuje, protože dochází k vypařování kapaliny. Vypařování patří mezi skupenské změny, kdy se látka kapalného skupenství mění na skupenství plynné. Molekuly kapaliny se neustále pohybují a vykonávají  tepelný pohyb. Ty molekuly kapaliny, které mají dostatečně velkou energii a směřují k povrchu kapaliny, překonají síly poutající je k ostatním molekulám a opouštějí na volném povrchu kapalinu.  Vznikne pára, která proniká do prostředí nad hladinou kapaliny, ale zároveň část molekul páry se v důsledku tepelného pohybu vrací zpět do kapaliny. Počet těchto vracejících se molekul je při vypařování kapaliny v otevřené nádobě vždy menší než počet molekul, které v čase unikají z kapaliny. Tak tedy ubývá kapaliny a zvětšuje se hmotnost páry. Při zvyšování teploty kapaliny dochází v určitém okamžiku k varu kapaliny. Mezi vypařováním a varem kapaliny jsou určité rozdíly, o čemž nás přesvědčí několik experimentů.

Při klasickém způsobu výroby mořské soli se uplatňuje vypařování mořské vody. Výroba mořské soli začíná napouštěním mořské vody důmyslným systémem kanálů a zaplavením přípravných odpařovacích nádrží. Pak stačí nechat působit sluneční záření a využívat přirozeného proudění vzduchu v krajině, který rovněž podporuje výpar vody.

Kokosový ořech je plodem palmy kokosovníku ořechoplodého. Je na povrchu tvořen tvrdou skořápkou, vevnitř obsahuje chutnou bílou dužninu a kokosovou vodu, které se někdy říká kokosové mléko. Co se stane, když kokosový ořech dáme zmrznout do mrazničky? Zmrzne a praskne?

Zamrzlé hladiny rybníků a jezer nám přinášejí zajímavé ledové útvary. Mnohé z nich vytvoří lidé, kteří třeba zkoušejí, jak je led pevný a házejí na něj kameny či klacky. Vzniklá díra v ledu se pak zacelí v podobě nápadně tmavé hvězdice.

Ke kouzlům Vánoc patří také mechanická zvonkohra, někdy také nazývaná "andělské zvonění". Počátky výroby této zvonkohry sahají do 50. minulého století do Frýdlantu v Čechách.  V 70. letech se výroba přestěhovala do Horné Štubně u slovenské Kremnice, kde se zvonění vyrábělo až do roku 1989. Letos zažívá zvonící stromeček na internetu svůj velký comeback.

Kovová pěna je forma materiálu, kterou lze snižovat hmotnost součástek a konstrukcí z nich vytvořených, aniž by se přitom snižovala jejich pevnost a odolnost. Stavba této pěny připomíná stavbu kostí s množstvím dutin a pórů. Jednotlivé póry jsou buď izolované a uzavřené, nebo vzájemně propojené. Pórovitost kovové pěny se pohybuje okolo 75 až 90 %. Tím se ve fyzikální struktuře kovového materiálu spojuje lehkost s vysokou pevností. Hustota pěny je samozřejmě nižší než u kovu, ale její pevnost, tvrdost a odolnost tím není dotčena. Nejčastěji se jedná o pěnu hliníkovou anebo takovou, jejímž základem jsou hliníkové slitiny. Jak se tato kovová struktura vyrábí?