Teplota se dá zjišťovat především teploměrem, ale co tak teplota v keramické peci. Tam obyčejný rtuťový teploměr nestačí, proto se ještě používají Segerovy žároměrky.Jedná se o objev Hermanna Augusta Segera z roku 1886. Seger sestavil hmotu, která se deformuje při určité teplotě, pak tento objev zdokonalili Cramer (1892) a Hecht (1895). Aplikací tohoto objevu získáme možnost opticky kontrolovat teplotu výpalu v pecích.

Oblíbenou přílohou v české kuchyni jsou houskové knedlíky. Příprava kvalitních knedlíků není vůbec tak snadná. Dobře připravený houskový knedlík musí být především kyprý.Tento výsledek je závislý na použití kvalitní mouky, správné hustotě, dobrém propracování a odpočinutí těsta a správném uvaření knedlíku. A také na správném počínání těsně po jejich uvaření, které si fyzikálně objasníme.

V extrémních letních dnech hledáme možnost jak se zchladit. Samozřejmě, že se méně oblékáme a také využíváme toho, že světlé oblečení lépe odráží tepelné záření než tmavé či černé, které je pohlcuje. Přesto pozorujeme, jak někteří obyvatelé pouští chodí v dlouhých černých hábitech. Proč si tak počínají?

V pozdním létě už v podvečerních hodinách se může začít tvořit rosa. Mnozí říkají, že "padá" rosa. Objevuje se jako drobné kapičky vody na zemském povrchu, nejčastěji je můžeme pozorovat na trávě. Rosa ale ve skutečnosti nepadá, je to usazená voda, která vzniká kondenzací vodní páry obsažené v okolním vzduchu. Ani to, že je večer bohatá rosa, nemusí znamenat, že bude ráno hezky. Na předpovídání počasí nemá rosa vliv.

Letní teplé počasí začne pomalu odcházet a nám nezbývá nic jiného než zase počkat na příští rok. Kdyby tak šlo to teplo nějakým způsobem zakonzervovat! To ale dost dobře nejde, ale chutě a vůně teplých letních dnů nám v zimě připomene zavařené ovoce. Způsobů zavařování je celá řada, zmíním se tedy o tom klasickém: zavařování ovoce v zavařovacím hrnci s vodou.

Dáváte si rádi do sklenic s nápoji ledové kostky, a všimli jste si někdy, jak jsou uvnitř více zakalené než na svém okraji? Zakalení představuje spousta drobných vzduchových bublinek. Je to vzduch, který byl rozptýlený ve vodě a při zmrznutí vody je vytlačovaný. Když se díváte lupou, uvidíte zřetelněji jednotlivé bublinky.

K následujícímu pokusu potřebujeme kovovou podložku (může to být masivní kovový plech, kovadlinka či velké kladivo...), kousek měděného (mosazného či bronzového) plechu. Z plechu vystřihneme obdélník 2 x 5 cm, který ohneme do tvaru oblouku. Největším problémem bude sehnat malou slídovou destičku o rozměrech 1,5 x 3 cm, která by neměla být moc silná.

Když zápalkou zapalujeme svíčku, plamen svíčky musí nejdříve rozpustit trochu vosku, zkapalněný vosk vzlíná po knotu a začne se odpařovat. Teprve ve chvíli, kdy se páry vosku začnou mísit s kyslíkem obsaženým ve vzduchu, dojde k zapálení. Pokud by se tekutý vosk nedostal díky knotu výš do míst, kde je dobrý přísun vzduchu, svíčka by nehořela.

V roce 1714 zkonstruoval německý foukač skla a amatérský fyzik Gabriel Fahrenheit skleněnou trubičku obsahující tenký sloupec rtuti. Jenomže jeho teploměr byl dosud bez stupnice. Fahrenheit musel odvodit hodnoty čísel, která by napsal na svou trubici, k nimž rtuť dosáhne u všech takových teploměrů při stejné teplotě. A tehdy to podle historiků, kteří dodnes spekulují jak to vlastně bylo, zvrzal.

Podle anglického inženýra a fyzika William Johna Macquorna Rankina (1820 – 1872) byla pojmenována teplotní stupnice – Rankinova. Udává teplotu ve Fahrenheitových stupních a vychází z teploty absolutní nuly. Vytvořil ji v roce 1859 a ještě dnes je využívána v USA a velké Británii v termodynamice.