Mezinárodní komise, která ve čtvrtek 19. ledna 2012 zasedla v Ženevě, se nedohodla na zrušení současného určování času a přechodu na atomové hodiny. Největšími odpůrci byli pochopitelně Britové, kteří hájili svůj Greenwichský čas s argumentem, že by jej pak nebylo možné obnovit.

Letošní letopočet 2012 je dělitelný 4 a proto bude rok 2012 opět přestupný s 366 dny. Dochází k tomu proto, že  tropický rok je dlouhý 365,24219 dne a během čtyř let se tak naskládá délka jednoho dne navíc, kterému se pak říká přestupný den. Během tisíciletí však dochází k diferenci 7,81 dní, které vzhledem ke skutečnosti přebývají. Upravuje to námi používaný gregoriánský kalendář, který zavedl papež Řehoř XIII. Ten upřesnil, že roky dělitelné 100 jsou přestupné jenom tehdy, jsou-li zároveň dělitelné 400.  To je z hlediska délky našeho života zatím dostačující. Vzhledem k poplašným zprávám o konci světa v roce 2012 podle mayského kalendáře je potřeba si upřesnit, jaké letopočty píší různé kalendáře.

Se začátkem nového roku 2012 si připomínáme 430. výročí platnosti gregoriánského kalendáře, zavedeného papežem Řehořem XIII., který nahradil juliánský kalendář císaře Julia Caesara z roku 46 před naším letopočtem. Gregoriánský kalendář  napravil postupné zpožďování kalendáře zejména vzhledem  k rovnodennosti či slunovratu, jejichž přesné stanovení bylo důležité pro církevní svátky. V období papeže Řehoře XIII. diference činila neúnosných 10 dnů a tak bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října následoval pátek 15. října. Dnes by tento rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem činil 13 dní, proto také Vánoce např. v Rusku, kde se církev řídí ortodoxním (juliánským) kalendářem, nastávají až za 13 dní po římskokatolických Vánocích. Na gregoriánský kalendář tak jsme dnes zvyklí, ale může nám vadit například to, že každý rok připadá stejné datum (například 1. ledna) na jiný den v týdnu. Co kdyby nějaký kalendář stanovil, že každé datum v roce bude připadat na stejný den? S návrhem takovým přichází Hankeho-Henryho permanentní kalendář.

V nejbližších letech nás zřejmě čeká další přepisování učebnic fyziky. A začne se gruntu - od základních jednotek soustavy SI. Zatímco některé z nich jsou stanoveny poměrně precizně jako například metr, s jinými jsou neustálé problémy. Tou nejproblematičtější jednotkou zůstává kilogram. Definován je na základě hmotnosti  Mezinárodního prototypu kilogramu, který vyroben ze slitiny tvořené 90 % platiny a 10 % iridia a uloženého spolu se 6 svými kopiemi ve speciálních kontejnerech v  Mezinárodním úřadu pro míry a váhy v Sèvres u Paříže. Neustálé přeměřování hmotnosti prototypu totiž ukázalo, že vlivem  reakce povrchu prototypu s okolím došlo ke zmenšení jeho hmotnosti o 50 mikrogramů během posledních 100 let. Vypadá to, jako zanedbatelná hmotnost, ale pro fyziky je to vážný problém. Během říjnové Mezinárodní konference o mírách a váhách v Paříži se vědci shodli na největších změnách v mezinárodním systému měr a vah za poslední desítky let.

Zatímco o největší hustotu pevné látky se perou vzácné kovy osmium (22,6 g/cm3), iridium (22,4 g/cm3) a platina (21,4 g/cm3), na opačném konci žebříčku bychom z běžně používaných látek hledali třeba molitan, pěnový polystyren nebo křemičitý aerogel (1,9 mg/cm3). Pevné látky s malou hustotou obsahují ve své struktuře vzduch, který má hustotu 1,29 mg/cm3. Znamená to tolik, že 1 cm3 vzduchu má hmotnost 1,29 mg (krychle vzduchu o straně 1 m a tedy objemu 1 m3 pak má hmotnost 1,29 kg). Nově vyrobený materiál, který představili vědci z Kalifornské univerzity, laboratoří HRL a Kalifornského technologického institutu v časopise Science má mezi pevnými látkami údajně nejmenší hustotu. A překvapivě obsahuje kov.

Mezi světově uznávané konstanty byla přijata konstanta W0, kterou určil český vědec Viliam Vatrt z Vojenského geografického hydrometeorologického úřadu. Tato konstanta stanovuje ideální střední výšku hladiny světových oceánů, od které je pak možné posuzovat nadmořskou výšku jednotně po celé Zemi. Dosud například skoro každý stát určuje nadmořskou výšku k jiné hladině moře – Česká republika vzhledem k Baltskému, Rakousko vzhledem k Jaderskému, Německo vzhledem k Severnímu moři. Sněžka má podle zavedených měření 1601 metrů, při použití konstanty by byla o metr vyšší. Proto také nadmořskou výšku nejvyšší hory světa bude možné určit podle stejných pravidel a nebude docházet k rozdílným výsledkům měření, která v minulosti dosáhli Číňané nebo Nepálci.

Nejdříve lidé používali sluneční čas, který však závisí na poloze místa na Zemi a tak se s rozvojem cestování přešlo na pásmový čas. Ten platí pro oblast obklopující 15° od daného poledníku a je určen svým posunem od koordinovaného světového času UTC. Základní časové pásmo (UTC) se rozkládá kolem nultého poledníku, který prochází londýnskou Královskou observatoří v Greenwichi. Bývá označován jako Greenwichský čas (GMT) a platí od mezinárodní konference ve Washingtonu v roce 1884.  Tento způsob určení času, založeného na rotaci Země kolem své osy, má být nahrazen univerzálním koordinovaným časem (UTC), který bývá označován jako čas atomový a používá se už od roku 1972. Na konferenci v Londýně minulý týden řešilo 50 vědců z celého světa problém, jak přejít celosvětově na přesnější atomové měření času.  Tento způsob měření času je pro konzervativní Brity stále jezdící vlevo, měřící v loktech, stopách či librách zatím nepřijatelný.

Svět kolem nás není neměnný, ale neustále se vyvíjí. Metody matematické statistiky dokážou odhadnout některé zajímavé ukazatele. Na internetu se nachází hned několik aplikací, které můžeme označit jako světová počitadla. Světové počítadlo je dobré k utvoření představy o rychlosti přírůstku lidské populace, ekonomických výdajů, výrobě některých zařízení či lidské spotřebě. Z fyzikálního hlediska nás bude pochopitelně zajímat položka energie.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč má týden sedm dní? Zřejmě za to už 5 000 let vděčíme Babylóňanům, kteří číslu 7 přikládali zvláštní význam. Možná je to tím, že přibližně po sedmi dnech se střídají fáze Měsíce (nov - první čtvrt - úplněk - poslední čtvrt). Ale zřejmě také proto, že ve své době pozorovali na obloze sedm pravidelně pohybujících se těles, která jim zářila nebo jen světlo odrážela: Slunce, Měsíc, Merkur, Venuši, Mars, Jupiter a Saturn. Těmto objektům přiřadili 7 tehdy známých kovů a svých 7 bohů. Všimli jste si, že v některých západních jazycích jsou názvy některých dnů v týdnu nápadně podobné 7 vybraným světelným objektům na obloze?

Symbolem nejpřesnějšího měření času jsou atomové hodiny. Vynalezl je v roce 1946 americký fyzik Willard Frank Libby a po 3 letech byly zkonstruovány v USA. Hodiny pracovaly na základě kmitů atomů cesia a jejich odchylka byla uváděna  jako 1 sekunda za několik set let. Konstrukce atomových hodin byla postupně vylepšována a od roku 1963 se tento druh měření času stal mezinárodním uznávaným časovým standardem. Podle těchto hodin se řídí nejen celosvětové počítačové sítě, ale rovněž navigace umělých družic nebo navigační systém GPS. Dosahují odchylky jediné sekundy za 2 miliony let. Představu o nesmírné složitosti a velikosti tohoto přístroje, boří nyní komerčně vyráběné atomové hodiny o velikosti krabičky od zápalek.