První listopadový týden lze těsně před východem Slunce nad východním obzorem zahlédnout i obtížně pozorovatelný Merkur.

Venuše se v podobě večernice objeví za soumraku, nízko nad jihozápadním obzorem. Zapadá až po 18. hodině našeho času a tvoří nejnápadnější těleso večerní oblohy – s výjimkou Měsíce. Úzký srpek našeho nejbližšího průvodce najdeme u Venuše už v sobotu 1. listopadu.

Struktura atomu bývá často kvůli lepší názornosti porovnávána se sluneční soustavou - okolo jádra (Slunce) obíhají po jistých drahách elektrony (planety). Tyto dráhy nejsou nahodilé, ale přesně určené, podobně jako vzdálenosti planet od Slunce. Zaměříme se proto na skutečnost, že vzdálenosti planet od Slunce se podřizují poměrně přesnému zákonu.

Ani letos nebude díkybohu zaveden zimní čas! Dne 26. 10. 2008 u nás končí letní čas. Proto si ve 3 hodiny středoevropského letního času posuneme hodinky o hodinu dozadu, tedy na 2 hodiny času středoevropského. Noc z 25. na 26. října bude o hodinu delší.

Už sondy Pioneer 10 a 11 měly na palubě uloženou plaketu s poselstvím případné mimozemské civilizaci navrženou Carlem Saganem a nakreslenou jeho ženou Lindou. Plaketu tvořila pozlacená hliníková destička s rozměry 152×229 mm připevněná k opěrám antény.Za základní jednotku délky je použita vlnová délka přechodu mezi para a orto stavem atomu vodíku (21 cm). U obrázku ženy je binární číslo 8 (8×21 cm = 168 cm) - průměrná výška ženy. Na pozadí je navíc silueta sondy umožňující jiný způsob dekódování rozměrů. Obrazec vlevo slouží k určení polohy Sluneční soustavy v naší Galaxii vzhledem k centru a vzhledem ke 14 pulsarům. V binární formě jsou zapsány periody pulsarů. Pulsary v průběhu let zpomalují svoji rotaci a tak se dá určit, kdy byla sonda vyslána. Ve spodní části je znázorněna Sluneční soustava. Binárně jsou zapsány vzdálenosti planet od Slunce a schematicky je naznačena trajektorie sondy.

V roce 1900 objevil sběrač mořských hub Elias Stadiatos u řeckého ostrova Antikythera v hloubce 42 m vrak římské lodi. V jednom kusu kamene, který potápěči vynesli na povrch spolu s několika sochami a dalšími předměty objevil roku 1902 archeolog Spyridon Stais zaryté ozubené kolečko. Dalším zkoumáním bylo objeveno asi 70 silně zkorodovaných úlomků ozubených koleček, číselníků, ručiček a dřevěno-měděné schránky popsané řeckými nápisy.

Spisovatel A. C. Clark přišel s myšlenkou vesmírného výtahu. Z povrchu Země v blízkosti rovníku se natáhne lano tak daleko do vesmíru, aby jej odstředivá síla způsobená rotací Země udržela napnuté. Po laně by mohly šplhat různé dopravní prostředky a přitom být poháněné snadno dostupnými levnými zdroji energie. Problémy jsou s konstrukcí dostatečně pevného lana, které by takovou práci zvládlo. Zdá se, že to je zatím za možnostmi současné technologie. Nanotrubice by to možná vydržely, ale musely by být zhotoveny delší a s méně vadami než jakékoliv dosud vyrobené.

Také se celé mlhavé ráno těšíte, jak vyjde slunce? Nejenom, že nám poskytuje teplo a světlo, ale odehrává se na něm celá řada zajímavých jevů. Film brněnské hvězdárny vás seznámí se slunečním větrem, vznikem polární záře a také rádiovým šumem, který tato hvězda produkuje. Dozvíte se zde také o indukování silných elektrických proudů v elektrickém vedení a potrubí a co tento jev způsobuje.

Skvělý popularizátor vědy a hlavně astronomie astrofyzik Jiří Grygar přednáší na téma "Okna vesmíru stále dokořán". Grygar je autorem scénáře k seriálu Okna vesmíru dokořán, který v 80-tých letech minulého století vysílala bratislavská televize, protože v Čechách měl autorský zákaz. Na základě tohoto popularizačního seriálu, který získal pro astronomii spoustu mladých příznivců, vznikla také stejnojmenná kniha. Dá se ještě dnes sehnat v knihovně či v antikvariátu.

Olbersův paradox byl poprvé popsán německým astronomem Heinrichem Olbersem roku 1823, ale nad stejným problémem se již 200 let před ním zamýšlel například Johan Kepler.