K přenosu signálu se používají různé vodiče. Na přenos nízkofrekvenčního signálu můžeme použít obyčejné vodiče, ale k přenosu vysokofrekvenčních signálů je vhodnější použít speciální vodič tzv. koaxiální kabel. Proč se ale tomuto druhu kabelu říká "koaxiální"? V doslovném překladu to znamená "souosé" (co-axiální), a je to proto, že osy obou vodičů splývají a prochází geometrickým středem kabelu.  A proč se vlastně používá koaxiální kabel?

Pro dálkový rozvod elektrické energie se používá vedení velmi vysokého, vysokého či nízkého napětí. Krajinou vedou nepřehlédnutelné pavučiny elektrických rozvodů. Vysoké stožáry vadí při obdělávání půdy zemědělcům, ruší ráz krajiny fotografům a kameramanům. Jejich konstrukce a stavby jsou obtížné a jistě drahé, navíc v nepříznivých podmínkách může dojít ke zničení stožárů či přerušení elektrických vodičů. Proč se tedy nevede elektřina pod zemí?

Výrazný výpadek proudu, který  přeruší zásobování  rozsáhlého území elektrickou energií se označuje blackout. Existuje mnoho příčin výpadku elektrického proudu v elektrické síti. Mezi hlavní příčiny patří:
- extrémní spotřeba energie v létě vlivem stále rostoucího používání klimatizace
- zatížení přenosových systémů, jejich následný průhyb a kontakt s okolní vegetací
- při bezvětří je  minimální produkce větrných elektráren a jejich výkon je nahrazován přenosem elektřiny z jiných zdrojů, často na velké vzdálenosti
- chyby v koordinaci při propojení národních energetických soustav
- technický stav energetické sítě

Tak jako chemici by neměli ochutnávat chemické látky a zkoumat na sobě jejich účinky, tak rovněž fyzikové by neměli na vlastním těle zkoušet všechno to, co před nimi bylo dávno prozkoumáno. Například Alessandro Volta (1745 - 1827) experimentoval s elektrickým proudem na vlastním těle. Na oční víčko si položil kousek kovu, který vodičem spojil s jiným druhem kovu, který si vložil do pusy. Pozoroval jasnou záři před očima, kterou vysvětlil jako podráždění očních nervů.

Před druhou světovou válkou se mělo za to, že baterie je poměrně nový vynález. Ostatně elektrická energie si teprve ještě hledala cestu do mnohých tehdejších domácností. A právě v roce  1936 našel  německý archeolog Wilhem König u Chujut Rabuah nedaleko Bagdádu v Iráku zajímavý předmět, jehož účel zůstával dlouho nejasný. Šlo o oválnou keramickou nádobu velikosti pěsti, vysokou 14 cm, s největším průměrem 8 cm. V ní se nacházel měděný váleček a železný, působením kyseliny zoxidovaný drát, dlouhý 7,5 cm. Horní otvor válce byl pravděpodobně zalitý asfaltem. Zjistilo se, že pokud se do tohoto zařízení nalije šťáva z vylisovaných vinných hroznů, dostaneme zdroj stejnosměrného napětí, který svým principem činnosti připomíná galvanický článek.

Vzpomínám si na svůj první mobilní telefon, který potřeboval pro lepší příjem signálu vytažení jeho teleskopické antény. Postupem času začaly být antény v mobilech integrovány uvnitř mobilu, takže ani nejsou patrné. Ovšem novinkou je anténa z textilu, kterou bychom mohli přijímat signál GPS. Tento druh antény se totiž podařilo vyvinout finským výzkumníkům na objednávku Evropské kosmické agentury (ESA).

Mezi strategické suroviny patří: ropa, zemní plyn, uran, voda,... a lithium. I když to zrovna s tímto nejlehčím alkalickým kovem není tak vážné jako s těmi známějšími materiály, v nejbližších letech po něm jistě stoupne poptávka. Důvodem rostoucího významu lithia je stále rostoucí poptávka po lithiových bateriích. A během několika desítek let bude lehčí izotop lithia6  potřeba i jako vstupní surovina pro termojaderné reaktory.

V posledních letech zažívají velký růst obnovitelné zdroje elektrické energie. Pro lidi je to možná potěšující informace, ale energetici z toho nadšení moc nejsou. Některé  zdroje mají velmi kolísavý výkon. Jednou závisí na střídání dne a noci, podruhé na síle větru. Co s přebytečnou energií točících se vrtulí farem větrných  elektráren, když fouká vítr? Co s přebytečnou energií solárních parků, když zrovna svítí slunce? Samotní energetici mají problém skladovat přebytečnou energii  během noci, když jaderné elektrárny a  tepelné elektrárny jedou téměř naplno. Spasením není prodej této přebytečné energie do zahraničí a tak ji skladují ve formě energie přečerpané vody v přečerpávacích elektrárnách. Řešením může být skladování energie pomocí stlačeného vzduchu pod zemí. 

Na pastvinách a ve výbězích zvířat se setkáme s elektrickým ohradníkem. Toto zabezpečovací zařízení se používá k tomu, aby udrželo domácí zvířata v určeném prostoru či k tomu, aby udržela volně žijící zvířata v dostatečné vzdálenosti od obdělávaných polí a například k ochraně dobytka před predátory. Je to zařízení poměrně efektivní, úsporné a relativně bezpečné jak pro zvířata, tak pro neopatrné lidi. V současné době se nejčastěji používá plastový provázek s kovovými vlákny na laminátových nebo dřevěných tyčkách. Výška ohradníku je pak dána velikostí zvířat. Ohradník je nejčastěji napájen z baterie o napětí 12 voltů.

Začalo to před několika lety. Na krásném rovném pozemku s úrodnou půdou vyrostl nejprve plot. Pak se tady objevily betonové konstrukce, které byly rozmístěny po pozemku tak, že z dálky připomínaly netradiční hřbitov. A pak to přišlo - kde se vzaly, tu se vzaly, solární panely a vyrostla nám solární elektrárna. Bilboardy hlásaly, že je největší v ČR. Lidé v okolí jen zírali – jak je to možné, že to tu někdo povolil postavit? Takovéto příběhy sledujeme dennodenně. Víte však, že provozování těchto elektráren platíte ze své vlastní kapsy? Komu? To se ani neptejte!