Ještě před 200 lety si lidé mysleli, že elektřina není k ničemu praktickému užitečná  a bude sloužit tak akorát jako zábava pro lepší společnost. V době panování francouzského krále Ludvíka XV. bylo obvyklé sestavovat z lidí živé elektrické obvody, které bavily publikum. V této době žil ve Francii Jean-Antoine Nollet (1700 - 1770), který jako představený kláštera byl oslovován abbé Nollet. Kromě svých církevních povinností se zabýval fyzikálními pokusy s elektřinou. Vyrobil lístkový elektrometr a označil předchůdkyni kondenzátoru názvem "leidenská láhev". S tou pak prováděl velmi kuriózní pokusy ve svém klášteře.

Elektrospotřebiče jsou v dnešní době vyráběny tak, aby přečkaly bez problémů svou záruční dobu. Pak doslouží nebo zastarají natolik, že je nutné je vyměnit. Existují i výjimky, které mohou sloužit desítky ba i stovky let jako žárovka v hasičské stanici v Livermore v Severní Kalifornii. Guinnesova kniha rekordů jí udělila titul nejdéle svítící žárovky na světě. Funguje téměř nepřetržitě jako nouzové světlo po dobu 110 let od června 1901!

Bouřkové počasí v minulých dnech přineslo i některé dosud neobjasněné situace. Například v obci Číhaná u Plzně zřejmě elektrický výboj zničil elektroniku téměř v celé vesnici. Lidé hovoří o kulovém blesku, přesto nikde nejsou známky spálení či jiné důkazy svědčící o kulovém blesku.

Velký potenciál skýtají v budoucnosti fotovoltaické elektrárny v domácnostech. Jenže, co když neexistuje možnost umístit solární panely na střechu nebo stěny budovy? Zbývá nám možnost, na kterou se zaměřil tým vědců z prestižní americké univerzity Massachusetts Institute of Technology (MIT) v americkém Cambridge. Proměnil skla v oknech ve fotovoltaický panel, aniž by se výrazně změnila jejich průhlednost. Pokud svou technologií ještě vylepší, budou skla v oknech v budoucnosti vyrábět elektrickou energii pro vlastní použití domácnosti.

Zážehové motory potřebují k zapálení stlačené pohonné směsi ve válci zapalovací svíčku.  Zapalovací svíčka byla několikrát patentována už v roce 1898  (Tesla, Bosh, Simms),  ale využívána začala být teprve s vynálezem zapalování pomocí magneta od roku 1902. Zapalovací svíčka pro zážehový pístový spalovací motor se skládá z elektrody jiskřiště a pouzdra tvořícího druhou elektrodu jiskřiště opatřené prostředkem pro připojení zapalovací svíčky ke kompresnímu prostoru válce spalovacího motoru. Vysokonapěťovým výbojem na elektrodách  zapalovací svíčky se  zvýší teplota ve velmi malém objemu zápalné směsi a to způsobí zapálení paliva. Ovšem i tato nezbytná součástka začíná mít podivuhodného konkurenta, kterého bychom v této oblasti nečekali - laser.

Mezi málo známé zdroje elektrické energie patří superkapacitory. Jejich použití v dnešní technické praxi je však čím dál větší. Motory  automobilů na hybridní pohon, tramvaje či elektrické lokomotivy při svém brždění vytvářejí elektrickou energii, která je okamžitě uložena do superkapacitoru a použije se ve vhodném okamžiku pro opětovný pohon vozidla. U elektromobilu právě superkapacitory zajistí zrychlení z nuly na 100 km/h během 4 sekund. Superkapacitory tak nahrazují klasické akumulátory, jejichž nevýhodou je zejména dlouhý čas nabíjení a ukládání elektrické energie do chemické formy energie. Rovněž účinnost přeměny chemické energie na elektrickou energii je u akumulátoru ve srovnání se superkapacitorem malá. Z čeho se superkapacitor skládá?

Michael Faraday byl jedinečným experimentátorem. Jedním z jeho proslulých pokusů byl pokus s kovovým vědrem na skladování ledu. Tímto pokusem Faraday dokázal vzájemný vztah mezi indukovanými náboji i mezi nábojem indukujícím a indukovaným. Ve svém pokusu položil na kovovou desku elektroskopu kovové vědro na led (nebo je spolu jinak vodivě propojil). Dovnitř nádoby pak spouštěl na hedvábné (nevodivé) niti elektrovanou kovovou kuličku.  

S přenosem elektrické energie prostřednictvím svazkových vodičů na stožárech vysokého napětí mohou být v zimním období problémy. Nepříznivé povětrnostní podmínky jako je například mrznoucí déšť nebo silná jinovatka

Ve stínu mnohem populárnějšího a Nobelovou cenou ověnčeného grafenu se  nachází neméně zajímavá látka s výjimečnými schopnostmi. Jde o molybdenit, který se v přírodě vyskytuje jako nerost a používal se doposud jako součást slitin oceli nebo jako příměs do oleje. Opomenuto dosud bylo jeho použití v elektronice.

V zemi se setkáváme a s přirozenými zemskými elektrickými proudy, které často vnikají samovolně elektrochemickou aktivitou hornin. Ložiska kovových rud v země pozvolna oxidují a vytvářejí slabé galvanické články. V půdě tak vznikají slabé elektrické proudy, jejichž šíření nedosahuje více než několik stovek metrů. Významnější proudy vznikají indukčními jevy v zemském magnetickém poli a také uměle vzniklými zemními proudovými poli. Tato pole způsobují bludné proudy, které se do půdy dostávají vlivem nedostatečně izolovaného elektrického vodiče nebo zařízení, které zeminu využívá jako zpětného vodiče. Protože zemina je směs různě vodivých chemických látek, dochází k její elektrolýze a rozrušování. Kovové předměty uložené ve vlhké zemině (potrubí, konstrukce mostů a další kovová zařízení v zemi) pak snadno v zemi korodují.