Dnes už mladší generace neví co je to páternoster ( z latinského pater noster = otčenáš). Jde o oběžný výtah, který má své kabiny seřazeny na nekonečném řetězu za sebou, stejně jako korálky na růženci při předříkávání otčenáše. S tímto výtahem se dnes potkáme pouze výjimečně ve starších budovách a úřadech, kde je výtah často technickou památkou. Do výtahu se bez jeho zastavování nastupuje  a za jízdy opět vystupuje. A co se stane, když v posledním patře nebo před suterénem zapomenete vystoupit?

Veřejnost snadno zaměňuje gravitační Fg a tíhovou FG sílu. Většinou v nich nevidí žádný rozdíl a považují ji od dob svého studia fyziky na základní škole za jednu a tutéž sílu, která má dva různé názvy.  Podívejme se na rozdíl mezi nimi a přiložená aplikace vám pak pomůže pochopit rozdíl mezi nimi a vypočítat každou z těchto sil.

Zatímco permanentní současnou snahou lidí je dosahovat co největších nadmořských výšek a nebo opouštět naši Zemi, trochu se pozapomíná na rekordy lidí v dosahování největších hloubek v oceánech. Vždyť nedávno uplynulo už 50 let od chvíle, kdyby navštívili nejhlubší místo zemského povrchu - Mariánský příkop lidé. Od té doby se nikdo z lidí do této hloubky nedostal a údajně dnes neexistuje žádné zařízení schopné dosáhnout dna Mariánského příkopu s lidskou posádkou. Naposledy se o to pokoušelo japonské robotické plavidlo Kaiko, ale to se v roce 2003 při výzkumech ztratilo.

Dopravit materiál do vesmíru je finančně náročné. Rakety dopraví na orbitální dráhu Země náklad o hmotnosti 1 kg za cenu kolem 2250 dolarů.  Kromě raket a raketoplánů se už objevila koncepce vesmírného výtahu a renesanci nyní zažívá i nápad střílet materiál do vesmíru dělem. Jak uvádí server www.popsci.com je dnes ve fázi příprav speciální podmořské dělo. To by bylo dlouhé přes kilometr a muselo by vystřelit náklad rychlostí až 7,9 km/s. Projekt připravuje fyzik John Hunter, který pomocí stlačeného vodíku testoval model děla dlouhý 130 m. Pokus se sice nezdařil, ale Hunter dále představuje své nové plány.

Dnešní vyspělá technologie nemůže při rostoucích ekonomických nákladech opomenout i technologie mnohem starší a zdánlivě archaické. Mezi ně bychom asi zařadili horkovzdušné balóny. S nimi bychom se běžně nedostali až na oběžnou dráhu kolem Země. Technici však uvažují nad tím, že by právě nová generace balónů s elektronovým plněním pomohla vynášet na oběžnou dráhu nejrůznější materiál či by zde takové balóny mohly být i "zakotveny".

Mezi první dopravní prostředky, která využívali ke svému pohybu alternativní zdroje energie byly plachetnice. Umožnovali přepravu lidí a nákladu levným způsobem na dlouhé vzdálenosti. Byly docela ovladatelné, díky důmyslně uplatňovanému principu  rozkladu působících sil větru. Jak je možné, že se může plachetnice pohybovat i proti větru? Pokud jste někdy pozorovali plachetnici, která pluje proti větru, zjistili jste, že se pohybuje - lavíruje podél lomené čáry. Námořníci tomu říkají křižování proti větru.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že na Slovensku se narodil fyzik, o kterém se běžně píše ve středoškolských učebnicích fyziky. Jde o vynálezce jedné z prvních vodních turbín - označované jako Segnerovo kolo.  Mátlo mě jeho publikované jméno Johann Andreas Segner. Tak tedy - Ján Andrej Segner se narodil  9. října 1704 v Bratislavě v rodině bohatého měšťana. Během studia na gymnáziu v Bratislavě a v Debrecénu projevil zájem o medicínu a matematiku, a tak od roku 1725 studoval na jenské univerzitě lékařskou fakultu, kde však navštěvoval i přednášky z fyziky. V roce 1730 se vrátil do Bratislavy s lékařským diplomem, ale  více byl fyzikem než lékařem. Proto se roku 1732 opět vrátil do Jeny, kam ho pozvali jako profesora matematiky a fyziky. Později byl profesorem fyziky, matematiky a chemie na univerzitě v Göttingenu, ale vrchol v jeho vědeckém životě znamenala léta 1755-1777 na univerzitě v Halle. Od roku 1747 začal publikovat své první práce z odboru hydrauliky. Jeho nejznámější vynález, tzv.Segnerovo kolo, vešlo natrvalo do dějin fyziky.

Kdo někdy zkoušel krájet led třeba nožem - například řezat zmrazené potraviny, zjistil, že to není zas tak docela jednoduché. Jak si ale s lámáním mnohem silnějšího ledu poradí stroje k tomu určené - ledoborce? Naše suchozemská představa ledoborce je jako nůž, který projíždí ledem a řeže jej. Takový typ lodě se zesílenou přídí, která prořezává led svým nepřetržitým  tlakem z boku, se však označuje jako ledořez. Tento způsob se hodí jen pro rozrážení poměrně tenkého ledu. Klasický ledoborec však pracuje zcela jinak.

Při otevírání zavařenin nás dokáže dobře těsnící víčko pěkně potrápit. Inu pokud je ve sklenici pořádný podtlak, odstranit víčko může být docela fyzicky náročné. Navíc