Zima se v minulých dnech doslova přelila do léta. Svědčí o tom nejenom vysoké denní teploty vzduchu, ale i to, že sluníčko nějak více opaluje. Aby ne, když Světová meteorologická organizace (WMO) ve svém tiskovém prohlášení zveřejnila, že množství ozonu během zimy až do konce března pokleslo nad Arktidou až o 40 %. Loni  ve stejném období byl naměřen pokles pouze o 30 %. Data poskytla družice Evropské kosmické agentury (ESA) Envisat.

Pokud vás v posledních dnech vytáhlo slunečné počasí ven, zjistili jste několik překvapivých věcí. Tou první je neskutečné sucho, které  v posledních týdnech panuje. Vodní pára není obsažena v dostatečné míře ani ve vzduchu a tak snadno dostáváme elektrické rány od karoserie auta. Tento suchý vzduch je také příčinou v posledních dnech neuvěřitelné viditelnosti.

Červánky je označení zbarvení oblohy červenou, zelenou či žlutou barvou při východu nebo západu slunce. Podmínkou jejich vzniku  je dostatečný obsah vodní páry a někdy také prachových částic v ovzduší. Červánky pozorujeme, pokud není celá obloha pokryta oblaky. Se zmenšováním výšky slunce nad obzorem se barva slunečního světla mění postupně ze žluté přes oranžovou na červenou.V případě západu slunce jsou červánky pozorovány ještě nějakou dobu než se dostane slunce pod obzor pod 5°. Pak zanikají. Jak ale vznikají?

To, co se nedaří renomovaným vědcům po celém světě, se údajně podařilo švýcarským výzkumníkům pracujícím na východě emirátu Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Jak informovala i naše média, podařilo se jim během loňského roku vyvolat až padesátkrát déšť bez přítomnosti přírodních mraků. Ke vzniku deště používají stožárové ionizéry tvaru obrovských rozevřených deštníkových konstrukcí. Ty vytvářejí záporně nabité částice, které na sebe navážou prachová zrnka z pouštního písku a jsou horkým vzduchem vynesena do výšky. Tam na těchto vytvořených kondenzačních jádrech vzniknou kondenzací vodní kapky a zmiňované dešťové srážky provázené v některých případech i bouřkou. Celá situace však vypadá poněkud podivně

V zimním období si sluníčka obvykle příliš neužijeme. Přesto je sluneční svit důležitý pro zlepšení nálady, tvorbu vitamínu D či pro investory solárních elektráren. Jak asi meteorologové měří délku slunečního svitu? Přístrojem zvaným heliograf.  Slovo heliograf má několik možných významů. Jednak je to přístroj pro měření délky denního svitu, ale také to může být signalizační přístroj, který prostřednictvím zrcadla odrážejícího sluneční světlo, vysílá záblesky Morseovou abecedou. Heliograf (optický (Campbell-Stokesův) používaný meteorology  má tvar skleněné koule o průměru asi 10 cm, soustřeďující se na sluneční světlo na papír a vypalující tam stopu. Podle ní se pak dá odečíst trvání slunečního svitu.

Česká republika se ocitla někde za polárním kruhem. Překvapivé zjištění pro mnohé z nás. Titulky novin a zpráv hlásají: "Česko po 20 letech zažilo polární den". Nějak jsem si neuvědomil, že v těchto dnech po celý den slunce nezapadlo pod obzor. Slunce ráno vychází v 7:40 a zapadá už v 16:00. Tak jaký polární den?

Podzim je období s typickým výskytem mlh. Mlha vzniká obvykle kondenzací vodní páry, ke které dochází  při nasycení vzduchu vodní parou,  v přízemní vrstvě vzduchu. Vzniká tehdy, poklesne-li teplota vzduchu pod teplotu rosného bodu. Podle způsobu, jakým dochází k ochlazování vzdušné masy rozlišujeme několik druhů mlhy: radiační, advekční, frontální, mlhy způsobené člověkem či kombinací některých výše uvedených druhů. Proč je však podzim obdobím, kdy řidiči ve zvýšené míře musí zapínat mlhovky?

Adiabatický děj lze charakterizovat tím,  že při něm nedochází k výměně tepla s okolím a plyn koná práci na úkor své vnitřní energie. Netradičním příkladem adiabatického děje v přírodě může být i vznik mlhy. Zatímco většina mlh vzniká uvnitř vzdušných hmot  v rozsáhlých oblastech s podobnými podmínkami, s adiabatickými mlhami se můžeme setkat například před teplými frontami v blízkosti rozhraní dvou různých vzduchových hmot.

Poklidný život lidí v Olešnici na Blanensku narušil v úterý 24. 8. 2010 krátce před 19. hodinou neočekávaný meteorologický úkaz - tornádo. Zprvu se jednalo o pořádný větrný vír, který pravé americké tornádo připomínal jen vzdáleně. Mohutný větrný vír se postupně zvětšoval a natahoval, až se dotknul země. V ČR je takových úkazů ročně kolem 10, ale jen zřídka se dotkne trychtýř země a způsobí tak velké materiální škody. Před několika dny napáchala tornáda v sousedním Německu škody za miliony eur.

Pro obyvatele velkých měst a bez klimatizací ve svých domech není označení "tropický den" nebo "tropická noc" nic romantického. Zvláště letošní léto. Meteorologové tropickým dnem totiž nazývají  den, kdy teplota dosáhne či překročí 30°C. U nás se začínají vyskytovat  už v květnu. Tropická noc je označení pro noc, kdy minimální teplota vzduchu neklesá po celou noc pod 20 °C. V České republice se takové noci vyskytují nepravidelně a výlučně pouze v červenci a srpnu, výjimečně v červnu.