Klasické žárovky mají být kvůli malé účinnosti nahrazeny zářivkami. jenže mnoha lidem není kromě jiného příjemné jejich studené, bílé světlo. A tak ve prospěch klasických žárovek zasáhli fyzici z univerzity v Rochesteru. Zkoumali, jak může intenzivní laserový puls změnit strukturu povrchu kovu. Výsledek stál zato.

Opalovací sezóna začíná, drogerie jsou plné různých značek opalovacích krémů s dvoucifernými ochrannými faktory. U regálů stojí zákazníci a vybírají, který opalovací krém a s jakým faktorem je zachrání před nebezpečnými slunečními paprsky. Čím větší ochranný faktor tím vyšší cena, ale zase ta ochrana před UV – nekupte to. Přitom ochranný faktor 30 nezablokuje dvakrát tolik škodlivého záření jako ten s ochranným faktorem 15. Jak je to možné?

Kolikrát se vám už stalo, že jste se pobryndali polévkou, omáčkou, šťávou nebo se zpotili a vznikla pěkně viditelná skvrna na vašem ošacení. Její barva je výrazně tmavší než barva okolí. Proč tomu tak je?  Předměty vidíme proto, že se od nich odráží světlo, které vnímáme očima. Čím více světla se od předmětu odráží, tím se zdá jasnější. A platí to také opačně: čím méně světla odráží předmět k našim očím, tím se jeví tmavší.  Takže zbývá vysvětlit, proč mokrá skvrna odráží méně světla.

Velmi efektní je používání halogenových žárovek v automobilech. Vydávají efektní namodralé světlo a mají i vyšší svítivost. Jak název žárovek napovídá jsou plněny obvykle dvěma vysoce reaktivními chemickými prvky: jódem nebo bromem.

Zrcadlo je lesklá hladká plocha, která výborně odráží světlo. Prvním zrcadlem zřejmě byla vodní hladina, kde lidé mohli pozorovat obraz svého okolí nebo také svůj obráz. Někdy v 6. tisíciletí př. n. l. se objevují vyleštěné obsidiánové desky, které slouží jako zrcadla. Od 2. století př. n. l. se začínají vyrábět kovová zrcadla z leštěného bronzu.Ve starověkém Egyptě lidé používali jako zrcadla mnoho věcí včetně hladiny vody v nádobách, leštěného kovu (nejčastěji ze stříbra) či vlhkých kamenů. Ale ani jedna z nich nebyla dostatečně hladká, aby vytvářela skutečně ostré a dokonalé obrazy. Také Číňané vyráběli vynikající zrcadla z leštěného kovu před více než 2000 lety.  

Tvůrci reklam na nové mobilní telefony jsou velmi kreativní. Nedávno jsme tu řešili problém, kterak se pomocí několika mobilů dá vyrobit popcorn a už tu máme další oříšek k rozlousknutí. Za vším je zřejmě virální internetová reklamní kampaň, kterou občas dostávám do své pošty. V ní záhadně zmizí mobilní telefon v okamžiku, kdy neustále natáčí, tak jak nám ukazuje přiložené video.

Německý fyzik Johann Wilhelm Ritter (1776 – 1810) zkusil vkládat na různá místa slunečního spektra proužky papíru namočené do roztoku chloridu stříbrného. Tato sloučenina se používá ve fotografii podobně jako bromid stříbrný. Uvolňuje totiž při osvětlení černé stříbro.

Spektrum získané pomocí čočky a hranolu z paprsku prošlého dírkou v okenici obsahuje mnohem více druhů záření než mohl tušit Jan Marci z Marku či Isaac Newton, kteří jako první spektrum pozorovali a popsali. Jako první na to přišel anglický astronom ovšem původem z Hannoveru William Herschel. Dokonce se spekuluje, že jeho rod měl kořeny na Moravě a jeho děd ji  jako protestant musel v pobělohorské době opustit.

Hnědá pokožka se v moderní době považuje za znak zdraví a krásy. Dříve byl opálený muž či žena symbolem venkovanů, kteří  musí celý den pracovat na poli, dnes se stal symbolem člověka, který takto "ukazuje, kolik má volného času". Co se týká krásy opálení, tu si názor vytvoří každý sám, co se však týká zdraví, opak je pravdou. Hnědnutí pokožky je totiž pouze obranným mechanismem, kterým se buňky brání před příliš intenzívním slunečním zářením. Navzdory tomu však po opálené pleti touží téměř každá žena a mnohé si k ní dopomáhají v soláriu. Výzkumy ukazují, že intenzívní opalování v soláriu má za následek předčasné stárnutí pokožky a tvorbu vrásek. Inu účinkům neviditelného ultrafialovému záření podléhá v soláriu poslední dobou spousta lidí.

Když je ve vzduchu jen prach, z pohledu ze strany jej ve slunečním světle vnímáme jako zářící světlé body. Také to považujeme za jakýsi "paprsek" světla. Tento jev poprvé popsal anglický fyzik John Tyndall (1820 – 1893), i když jej už roku 1857 objevil Faraday.