Brát si hodinky do vody není barbarství, ale často nutnost – když je necháte na břehu, snadno o ně můžete přijít. I proto se vyplatí informace o jejich vodotěsnosti nepodcenit. Vodotěsnost hodinek je velký mýtus, díky němuž může dojít k poškození či zničení hodinek. Mnoho lidí totiž věří nápisům "water resistant" – a pak jsou zklamáni, když zjistí, že překlad tohoto výrazu "voděodolný" neznamená ani vodotěsný, a dokonce ani skutečnost, že by hodinky musely styk s vodou přežít. 

Kosmonauté používali při svém pobytu ve vesmíru obyčejnou tužku. Používá se vlastně dodnes, jediným problémem může být kousek ulomené tuhy, který se volně pohybuje kabinou rakety a může se dostat do nějakého přístroje a tím narušit chod vesmírné lodě. Propisovačka ve stavu beztíže nepíše. Inkoust v náplni není snadné ve stavu beztíže přinutit, aby vytekl v podobě psané čáry na papír. Také se naopak může stát, že inkoust naopak vyteče z náplně ven najednou.

Gumování tuhy z papíru není to samé jako umývání křídy ze školní tabule, kdy se nahromaděná křída stírá z hladkého povrchu. Papír není tak hladký a čára tužkou nezůstane jen na povrchu, většinou pronikne mezi vlákna papíru.

Pokud by se utrhlo lano výtahu a výtah by začal padat "volným pádem" směrem dolů, můžu se zachránit, když těsně před dopadem výtahu na dno šachty si povyskočím? Celá tato následující debata je pouze hypotetická, protože lana výtahů se netrhají. A i kdyby k tomu došlo, výtah je vybavený bezpečnostním zařízením, které by uvolněné kabině dovolilo nakonec "spadnout" jen pár centimetrů. Tak tedy na tento zajímavý problém se dá odpovědět různými způsoby. 

Rotující kulka vystřelená ze zbraně doletí dál a s větší přesností než bez rotace. Možná si myslíte, že dostřel závisí pouze na množství energie, kterou kulka dostane ze střelného prachu v náboji. Ale projektil při letu vzduchem se potýká s významným odporem vzduchu. Uvnitř hlavně zbraně je drážkování. Když kulka prochází hlavní, tyto drážky se jí chopí a donutí ji získat pohybem po spirále rotaci. V některých zbraních se drážkování stáčí doleva, v jiných doprava.

Horké letní dny vyžadují něco fyzikálně osvěžujícího. Což takhle připravit si barevný koktejl?Barmani často využívají různých hustot kapalin, aby vznikl koktejl složený z několika vrstev od sebe oddělených kapalin pokud možno pestrých barev. My dnes začneme obyčejným vařením čaje. Do skleněné konvice nasypeme na dno cukr, který zalijeme vroucí vodou a vložíme do ní sáček černého čaje. Během chvíle uvidíme jasně ohraničené vrstvy sladké vody a vody obarvené vylouhovaným čajem. Sladká voda má větší hustotu než obarvená a tak podle Archimédova zákona se drží u dna.

Pokud někdo neumí ještě v pokročilém věku plavat, je vhodné vyzkoušet to v moři. Samozřejmě za podmínek, kdy nejsou vlny. Jistě nás to nepřekvapuje. Mořská voda má přece větší hustotu než sladká voda v řece, rybníku, jezeře či na koupališti. Jak by to ale dopadlo, kdyby nějaký odvážlivec zkoušel plavat v řece po bouřce nebo prudkém dešti, kdy je voda pořádně kalná? Nemá tato voda také větší hustotu? Nebude nás nadnášet lépe než voda čistá? Tento problém si ozřejmíme jednoduchým pokusem.

Prázdniny se blíží a tak je čas vyzkoušet místo létajícího plastového talíře bumerang. Pokusím se podat základní informace o této hračce a povzbudit vás k tomu, abyste si sami bumerang opatřili či vyrobili a ověřili tak platnost Bernoulliova zákona o proudění tekutin a vztlakové síle.

Za nejpravděpodobnější příčinu nehody Airbusu A330 se považuje selhání rychloměrů. Rychlost letadla se nejčastěji měří pitotovou trubicí. Airbus A330 má tři pitotovy statické trubice, které zjišťují rychlost letu pomocí rozdílu tlaku. Automatický systém varovných hlášení jako první informoval o faktu, že každá dává úplně odlišný údaj. Proto byl také vypnut autopilot. Francouzští vyšetřovatelé ale odmítli potvrdit, že by selhání rychloměrů skutečně bylo příčinou pádu stroje, který se zřejmě rozpadl ještě ve vzduchu.

Možná znáte tento vtip. Kdysi někdo prohlásil, že čmelák či včela porušuje všechny aerodynamické zákony a tedy nemůže létat. Dotyčný hmyz to však určitě neví, a proto létá. Teprve na konci dvacátého století začali výzkumníci pronikat do tajů hmyzího letu.