Když se ráno probudíte a otevřete své oči, pořádně si je rukama promnete a vydrolíte z jejich koutků jakési žmolky. Neexistuje pro ně nějaký lékařský termín, ale všichni víme o co asi jde. Také jejich složení je známé – je to nános bílkoviny (lysozymu), která se hromadí v koutku oka. Lysozym je enzym, který narušuje buněčné stěny bakterií, čím je ničí. Vylučuje jej nosní sliznice a slzné kanálky. Je důležitou součástí ochranného mechanismu oka, které by se jinak stalo rájem pro působení bakterií. Bakterie vyžadují teplo, vlhko a tmu. Jsou-li oči přes noc zavřené, oko se pro ně stává ideálním prostředím

Občas je smazáván rozdíl mezi pojmy Dewarova nádoba (dewarka) a termoska. Dewarova nádoba (poprvé použil James Dewar roku 1892) je vakuová nádoba bez víka (nebo s víkem záměrně netěsnícím), protože se používá pro skladování tekutých plynů (teploty -196 °C a méně), které se musí vypařovat. Jinak by vzniklý přetlak nádobu roztrhl. Jen pro představu, z 1 litru tekutého dusíku vznikne okolo 750 litrů plynného dusíku za atmosférického tlaku. Uzavřeme-li Dewarovu nádobu vznikne produkt prodávaný pod obchodním názvem "termoska".

V kuchyních často používáme vychytané materiály, které mají výbornou tepelnou vodivost a navíc se k nim nepřipalují vařené suroviny. Jedním z nich je polymer známý pod názvem teflon (polytetrafluorethylen [CF2-CF2]n). Je mimořádně chemicky a tepelně odolný. Má však údajně i zdravotní rizika.

Někdy máme štěstí, že jsme svědky jevu, který je velmi neobvyklý. Pokud jej navíc nemáme vhodným způsobem zdokumentovaný, můžeme být při jeho popisu jiným lidem považováni za blázny, zastánce teorií UFO apod. Takový neobvyklý jev se naskytl nedávno obyvatelům ruské metropole Moskvy. Na obloze se objevil podivný prstenec.

Vlhký vzduch, který je ve sklepě či v jeskyni se nám jeví chladnější než mnohem sušší vzduch venku, i když teploměr ukazuje stejnou teplotu. A obráceně. Je-li teplota vzduchu vyšší než tělesná teplota, je pak vlhčí vzduch pociťován jako teplejší. Kde se berou tyto subjektivní pocity? Dají se fyzikálně objasnit?

Teplota se dá zjišťovat především teploměrem, ale co tak teplota v keramické peci. Tam obyčejný rtuťový teploměr nestačí, proto se ještě používají Segerovy žároměrky.Jedná se o objev Hermanna Augusta Segera z roku 1886. Seger sestavil hmotu, která se deformuje při určité teplotě, pak tento objev zdokonalili Cramer (1892) a Hecht (1895). Aplikací tohoto objevu získáme možnost opticky kontrolovat teplotu výpalu v pecích.

Oblíbenou přílohou v české kuchyni jsou houskové knedlíky. Příprava kvalitních knedlíků není vůbec tak snadná. Dobře připravený houskový knedlík musí být především kyprý.Tento výsledek je závislý na použití kvalitní mouky, správné hustotě, dobrém propracování a odpočinutí těsta a správném uvaření knedlíku. A také na správném počínání těsně po jejich uvaření, které si fyzikálně objasníme.

V extrémních letních dnech hledáme možnost jak se zchladit. Samozřejmě, že se méně oblékáme a také využíváme toho, že světlé oblečení lépe odráží tepelné záření než tmavé či černé, které je pohlcuje. Přesto pozorujeme, jak někteří obyvatelé pouští chodí v dlouhých černých hábitech. Proč si tak počínají?

V pozdním létě už v podvečerních hodinách se může začít tvořit rosa. Mnozí říkají, že "padá" rosa. Objevuje se jako drobné kapičky vody na zemském povrchu, nejčastěji je můžeme pozorovat na trávě. Rosa ale ve skutečnosti nepadá, je to usazená voda, která vzniká kondenzací vodní páry obsažené v okolním vzduchu. Ani to, že je večer bohatá rosa, nemusí znamenat, že bude ráno hezky. Na předpovídání počasí nemá rosa vliv.

Letní teplé počasí začne pomalu odcházet a nám nezbývá nic jiného než zase počkat na příští rok. Kdyby tak šlo to teplo nějakým způsobem zakonzervovat! To ale dost dobře nejde, ale chutě a vůně teplých letních dnů nám v zimě připomene zavařené ovoce. Způsobů zavařování je celá řada, zmíním se tedy o tom klasickém: zavařování ovoce v zavařovacím hrnci s vodou.