Pokud někdo neumí ještě v pokročilém věku plavat, je vhodné vyzkoušet to v moři. Samozřejmě za podmínek, kdy nejsou vlny. Jistě nás to nepřekvapuje. Mořská voda má přece větší hustotu než sladká voda v řece, rybníku, jezeře či na koupališti. Jak by to ale dopadlo, kdyby nějaký odvážlivec zkoušel plavat v řece po bouřce nebo prudkém dešti, kdy je voda pořádně kalná? Nemá tato voda také větší hustotu? Nebude nás nadnášet lépe než voda čistá? Tento problém si ozřejmíme jednoduchým pokusem.

Prázdniny se blíží a tak je čas vyzkoušet místo létajícího plastového talíře bumerang. Pokusím se podat základní informace o této hračce a povzbudit vás k tomu, abyste si sami bumerang opatřili či vyrobili a ověřili tak platnost Bernoulliova zákona o proudění tekutin a vztlakové síle.

Za nejpravděpodobnější příčinu nehody Airbusu A330 se považuje selhání rychloměrů. Rychlost letadla se nejčastěji měří pitotovou trubicí. Airbus A330 má tři pitotovy statické trubice, které zjišťují rychlost letu pomocí rozdílu tlaku. Automatický systém varovných hlášení jako první informoval o faktu, že každá dává úplně odlišný údaj. Proto byl také vypnut autopilot. Francouzští vyšetřovatelé ale odmítli potvrdit, že by selhání rychloměrů skutečně bylo příčinou pádu stroje, který se zřejmě rozpadl ještě ve vzduchu.

Možná znáte tento vtip. Kdysi někdo prohlásil, že čmelák či včela porušuje všechny aerodynamické zákony a tedy nemůže létat. Dotyčný hmyz to však určitě neví, a proto létá. Teprve na konci dvacátého století začali výzkumníci pronikat do tajů hmyzího letu.

Při cestování do vyšších nadmořských výšek se v našich uších odehrávají zajímavé fyzikální děje. Při jízdě autem do prudkého kopce nebo při cestování lanovkou na vrchol hory se nám může v uších ozvat něco jako lupnutí.  Při cestování letadlem nám dokonce může v uších i chvíli zalehnout. Jsou to nepříjemné situace, kterým však můžeme jistým způsobem  předcházet.

Atmosférický tlak má při zemském povrchu přibližně hodnotu 100 kPa neboli také 1000 hPa. To znamená, že na každém čtverečním centimetru zemského povrchu leží přibližně 1 kg vzduchu. Zdá se celkem nemožné, že na své natažené dlani držíme více než 100 kg vzduchu. Teprve když si uvědomíme, že atmosférická tlaková síla působí na tuto dlaň ze všech stran, tedy ji také podpírá zdola, a tím vyrovnává působení shora, nám je tato na první pohled parodoxní situace už jasnější. Jsme však skutečně svíráni tak velkými silami ze všech stran? Vždyť takový pocit vůbec nemáme. Vysvětlení je v tom, že od narození žijeme pod vlivem tohoto tlaku, vzduch je kolem nás i v nás. Jsme na něj zvyklí a proto si jej nijak neuvědomujeme.

V potrubí proudí nejrůznější kapaliny. Ve vodovodu či kanalizaci koluje voda, ropovody je k nám dopravována ropa a v našich tepnách a cévách koluje krev. Pro kapaliny v potrubí platí jeden ze základních zákonů zachování. Jde o zákon zachování hmotnosti a o tom hovoří rovnice kontinuity.

Na strunu kytary brnkneme buď prstem nebo trsátkem a hned prst či trsátko odděláme pryč. Ani nás nenapadne nechat jej tam, tření by totiž kmity rychle utlumilo. Na housle hrajeme tak, že na strunu celou dobu přitlačujeme koňské žíně.

Atmosféra Země je vzdušný obal Země a má také svoji hmotnost. Podle normální hustoty vzduchu má 1 m3 vzduchu hmotnost asi 1,29 kg. Hmotnost zemské atmosféry je  přibližně 5,157 tisíců tun. Tak velká hmotnost vzduchu působí svou tíhovou silou kolmo na libovolně orientovanou plochu na Zemi a způsobuje tak tlak.Tento tlak

Mnohé významné osobnosti vědy neměly svůj život lehký a v revolučních dobách jej navíc ani neměly pevně ve svých rukou. Před 215 lety, dne 8. května 1794 byl gilotinován chemik Antoine-Laurent de Lavoisier. Ačkoli chemicky popsal a pojmenoval prvky kyslík a vodík, tak se rovněž zasloužil o zavedení metrického systému a formuloval jednu z prvních verzí zákona o zachování hmoty.