Pokud vyfoukneme  pomocí trychtýře namočeného koncem do saponátového roztoku bublinu a ústí trychtýře nasměrujeme například k hořící svíčce, bude se její plamínek odklánět od ústí trychtýře. Z bubliny je vytlačován vzduch, což je důkaz většího tlaku vzduchu v bublině než okolního atmosférického tlaku. Tento přídavný tlak v kapalině způsobuje zajímavý výsledek pokusu s dvěmi bublinami rozdílných průměrů, které vyfoukneme na opačných koncích skleněné trubičky a oddělíme trojcestným kohoutem. Co se stane s bublinami, když je pomocí kohoutu spojíme? Přefoukne se skutečně větší bublina do malé?

Pro současný letecký provoz a to nejenom v zimním období zůstává problémem tvorba námrazy na povrchu letadel. Námraza totiž způsobuje výrazné zhoršení aerodynamických vlastností letadla - výrazně se mění profil křídel a ocasních ploch, což má za následek menší vztlak, ztrátu rychlosti či mnohem vyšší spotřebu pohonných hmot. Také může docházet za letu k odlupování ledu a jeho následnému nasátí do motoru letadla. Velká námraza na letadle mění rovněž jeho těžiště, tím i stabilitu celého stroje. Na navigačních čidlech námraza může zapříčinit jejich nesprávnou činnost a zkreslit získaná data. S námrazou na letadlech se bojuje nejrůznějšími způsoby.

Hitem letošních Vánoc v kuchyni se může stát keramický nůž. Marketingové reklamní akce prodejců slibují jeho nadpřirozené schopnosti. Takový nůž se nemusí brousit, je lehký, snadno omyvatelný, nepřilnavý, při krájení ovoce nedochází k jeho zašpinění od šťávy a hlavně k ničení lidstvem oblíbeného vitamínu C. Čepel nože je odolná proti korozi a jídlo nechytí žádnou kovovou pachuť nebo nádech. Jídlo nakrájené tímto keramickým nožem si udrží svoji originání chuť a svěžest. Kupující by však měl vědět i jeho nevýhody.

Kromě řady tepelných, jaderných, vodních, slunečních, větrných, geotermálních, příbojových elektráren a dalších druhů netradičních elektráren, spatřil v Norku světlo světa i první prototyp osmotické elektrárny. Tato elektrárna vyrábí elektřinu mícháním slané a sladké vody v ústích řek přes speciální membránu. Přitom se uvolňuje poměrně velké množství dosud nevyužívané energie

Trosečník plující na prámu na volném moři může zemřít žízní. Kolem sebe má sice moře vody, ale ta je slaná. Proč slaná voda neuhasí jeho žízeň?

Avogadrova konstanta (nesprávně označována  jako Avogadrovo číslo) je konstanta udávající počet molekul, popřípadě jiných částic, v látkovém množství jeden mol. Značí se N_A.
Na počátku 19. století John Dalton, Joseph Louis Gay-Lussac a Amedeo Avogadro došli na základě výsledků svých výzkumů k závěru, že látka má částicovou strukturu. Rozborem Gay-Lussacova zákona dospěl v roce 1811 Avogadro k zákonu označovaném Avogadrův zákon, že stejné objemy různých plynů obsahují za stejného tlaku a stejné teploty stejný počet molekul. Ačkoliv Avogadrova konstanta nese jméno italského fyzika Amedea Avogadra tak sám Avogadro její číselnou hodnotu ještě neznal. Avogadrova konstanta se totiž určuje experimentálně a tudíž ji nemůžeme znát s absolutní přesností. Hodnotu Avogadrovy konstanty poprvé odhadl v roce 1865 rakouský chemik původem z Čech Johann Loschmidt  z kinetické teorie interpretace viskozity zředěného plynu. Loschmidt chtěl učit rozměry molekul tak, že porovnával hustotu látky v kapalném a plynném skupenství. Předpokládal přitom, že molekuly jsou tvaru koulí a v kapalném skupenství jsou k sobě těsněji uspořádány. Tady mu však k vyjádření výsledku chyběla další hodnota, a proto měřil střední volnou dráhu molekul v plynu (průměrnou vzdálenost každých dvojic molekul plynu před jejich srážkou) tak, že stanovil dynamickou viskozitu (vnitřní tření) plynu. Jeho odhad průměru molekul byl 3.10^–10 m a rovněž solidně odhadl, že v m³ vzduchu je 2,0 . 10²⁵ molekul.

Některé situace dnes již běžně nezažijeme. Představte si, že by například pokladní v obchodě testovala pravost mincí, kterými platíte, svým chrupem. Přitom dříve to byla jedna z primitivních metod, jak poznat pravost zlatých mincí. Pokud byste tehdy obdrželi zlatou minci, tak po prozkoumání zrakem by jste ji otestovali skousnutím mezi svými zuby. Co tím ale zjistíte?

Pavouci rozhodně nepatří k oblíbeným živočichům, alespoň u něžnější poloviny lidstva. Jsou to ale tvorové výjimeční, zajímaví a v mnoha směrech přímo obdivuhodní. Snad nejkurióznější je jejich schopnost snovat vlákno a vyrábět z něj pavučiny pro nejrůznější účely. Pavoučí vlákno má neuvěřitelné fyzikální i chemické  vlastnosti, kterým se zatím žádné uměle vytvořené vlákno příliš nepřiblížilo. Není proto divu, že se odborníci honí za pavoučím tajemstvím už několik staletí.

Nejtvrdším materiálem už není diamant. Věda dostala z rukou českého vědce recept jak vyrobit nejtvrdší materiál na světě. S objevem světového významu přišel Antonín Šimůnek, pětašedesátiletý fyzik z Fyzikálního ústavu AV ČR. Našel odpověď na otázku, proč jsou některé materiály tvrdé a jiné měkké a jak se jejich tvrdost dá spočítat. Přitom se tímto problémem zabývají neúspěšně týmy fyziků na celém světě už celá desetiletí.

Guinness je slavnou značkou irského černého piva se smetanovou pěnou, která letos oslavila 250 výročí založení pivovaru. O jeho vznik se v roce 1759 zasloužil čtyřiatřicetiletý odvážlivec Arthur Guinness. Mezi elitu se pivo dostalo v době první světové války a dnes je stejnojmenný podnik šestým největším pivovarem na světě, který své produkty nabízí ve 150 zemích. Chování bublin tohoto piva je ve sklenici přinejmenším podivné a o toto vysvětlení se pokouší čas od času skupiny vědců. Třeba se to podaří vysvětlit zrovna vám.